Před 140 lety, dne 13. října 1874, usedli do školních lavic první tři studenti „Odborné školy pro rýsování a vzorkování spojené s učebními dílnami pro stolářství, dřevořezbářství a soustružnictví C. k. ministerstva obchodu ve Valašském Meziříčí“. I přes honosný název vykročila tato instituce vstříc svým dějinám více než skromně; vyučovat se začalo v pronajatých prostorách měšťanských domů na valašskomeziříčském náměstí, výuku vedli z počátku místní řemeslníci a vlastně se ani nejednalo o školu dnešního typu – výuka totiž probíhala přímo v dílnách a studentům se za odvedenou práci vyplácela mzda.
Již s počátkem 20. století dřevařská škola nastoupila na cestu velkých proměn. Na jeho počátku stála ještě v historizující umělecké tvorbě zakonzervovaná instituce, která se během příštích pěti desítek let své vypracovala k předním středoškolským ústavům. Za celkovou proměnou systému vzdělání mohl příchod nových pedagogů, a sice mladých architektů Emanuela Pelanta roku 1904 a Jana Šachla roku 1909. Ve dvacátých letech 20. století pedagogický sbor obohatil roku 1921 příchozí Josef Místecký, propagující kotěrovskou modernu a manifestující výtvarnou identitu nového československého státu prostřednictvím národního slohu. Jen s mírným zpožděním škola reagovala na definitivní odklon od dekorativních směrů ke strohému funkcionalismu, k čemuž došlo po příchodu dalšího architekta a zároveň absolventa školy, Bohumíra Kupky.
Stavbou nové školní budovy, která byla započata v roce 1927 na Máchově ulici, pro dřevařskou školu začalo poslední období úspěšného rozvoje – po vyhlášení protektorátu se sice dařilo ve výuce pokračovat takřka beze změn učebního plánu, po dobu války však docházelo k zatýkání a perzekucím vyučujících, až muselo být nakonec vyučování definitivně přerušeno. Výuku se sice záhy po válce podařilo zdárně obnovit, ale škole samotné nebylo dopřáno pokračovat v úspěšné prvorepublikové tradici – z důvodu reorganizace školství byla roku 1951 přemístěna do Bystřice pod Hostýnem a ve Valašském Meziříčí ji nahradila nynější SPŠ stavební. Ta na dávnou tradici dřevařské školy ale naštěstí navázala, a to nejen tím, že převzala její budovu, ale zůstala jí věrná i většina tehdejšího pedagogického sboru. Léta padesátá jsou tak pro školu novým začátkem, ke kterému však dostala více než pevné základy, na kterých mohla znovu začít stavět a rozepsat nové kapitoly své historie.
Přednáška si neklade za cíl představit návštěvníkům jen historii školy, ale bohatou umělecko-řemeslnou tradici zdejšího regionu, která má ve studentech a pedagozích této školy svůj původ. Opomenut nezůstane ani význam školy coby nositele výtvarné kultury a jednoho z důležitých aspektů rozvoje dřevozpracujícího průmyslu na Valašsku. Také připomíná, že škola zde nevznikla roku 1874 z nějakého náhlého popudu obyvatel Valašského Meziříčí, ale byla součástí promyšlené koncepce vznikajícího odborného školství v Rakousku-Uhersku.
Vstupné: dospělí 20 Kč, děti 10 Kč
Přednášející: Mgr. Ivana Ostřanská (Martišková)/ kurátor – historik – knihovník
