Pavla Malinová (1985) svoje obrazy často komponuje jako dvojsmyslné optické hříčky, plné více nebo méně skryté sexuální symboliky. Při troše fantazie tak horizontální a diagonální pruhy v pozadí jejích obrazů můžou vypadat jako falusy mužů stojících v popředí. Jinde zase linky vycházející z očí ilustrují pohled dvou postav stojících naproti sobě, přičemž neomylně směřují do intimních míst svého protějšku. Barevné gejzíry a masité zadnice ani nepotřebují komentář. Jenže ten kdo chce, může nacházet sexuální symboliku ve všem, podobně jako třeba u Rorschachových inkoustových skvrn. Rozdíl je pouze v tom, že v případě projektivního testu si naše podvědomí všechny obrazy vymýšlí samo, inkoustové skvrny zůstávají pořád jenom skvrnami. Obrazy Pavly Malinové kromě mnohoznačných barevných tvarů a postav nabízejí i něco víc. S naléhavostí zaznamenávají syrovou realitu citů a emocí. Zobrazují každodenní všednost představ a ukazují nepřitažlivost snů. Není to jen hra podvědomí, ale také vědomá hra s naším vnímáním.
Jiří Havlíček