6. listopad 2014 – 15. únor 2015 Zámek Kinských, Valašské Meziříčí, výstavní sály v 1. patře
„Společenství stromů a lidí od dřevěné kolébky přes svatební lože až po návrat ke kořínkům trávy má svou tisíciletou tradici. První roubená stavení, obydlí hradní i podhradní, světská i církevní, stavitelská i řezbářská nádhera chrámů, panských sídel, stejně jako důmysl a půvab staveb a interiérů měšťanských a selských příbytků – to vše je zázrak dřeva jako užitkového a uměleckého fenoménu, k němuž se svět vrací i na prahu nového tisíciletí…“
Těmito slovy zakončil svůj text Augustýn Skýpala v almanachu z roku 2004, vydaném u příležitosti 130. výročí vzniku Odborné školy pro rýsování a vzorkování spojené s učebními dílnami pro stolářství, dřevořezbářství a soustružnictví C. k. ministerstva obchodu ve Valašském Meziříčí, obecně známé pod označením dřevařská škola. Na vypovídající hodnotě slov jeho vyznání se s plynoucím časem nic nemění; dřevo ve všech svých podobách skutečně provází symbolicky člověka na jeho pouti životem od kolébky po rakev. Také samo chudé Valašsko od nepaměti těžilo z takřka jediného bohatství zdejší krajiny, a sice dřeva – ať už to byli domácí výrobci šindelů, dřevěného nářadí nebo proslulých dýmek. Dřevo se na Valašsku těžilo také jako topivo pro parní stroje, vyrábělo se z něj dřevěné uhlí pro vysoké a sklářské pece, menší část se využila ve stavebnictví, jinak se však v regionu do podoby finálního výrobku většinou nezpracovávalo. Průlom přišel až rozvojem tovární výroby nábytku z ohýbaného (většinou bukového) dřeva.
Dřevo však stálo také u počátku jiného fenoménu, a sice vzniku odborného školství na Valašsku. Právě v jeho tehdejším přirozeném kulturním centru, Valašském Meziříčí, se 13. října 1874 začala psát historie oné dřevařské školy. Na počátku měla však vskutku jen málo společného se školami dnešního typu; ve skutečnosti šlo o státem podporovanou dílnu, v níž žáci za práci dostávali 5–6 zlatých měsíčně, výrobky školy se prodávaly a náplň práce v dílnách se přizpůsobovala objednávkám. Až do počátku 1. světové války se škola nesla na vlnách úspěšného rozvoje, rozšiřovala své dílny a s tím i možnost vzdělání ve specializovaných oborech, v rámci kočovného vyučování působili pedagogové školy na vzdělávacích institucích po celé Moravě. V prvním desetiletí 20. století jsou pak na škole praktikovány nové pedagogické metody, které žáky podněcují k vlastní výtvarné tvorbě a rozvíjejí jejich fantazii. Výuka se od řemesla rozšiřuje směrem k návrhářské práci a přesouvá se od řezbářského řemesla k práci s celým interiérem. Rozpoutání válečného konfliktu sice výuku zcela nepřerušilo, ale odvádění profesorů i dospělých žáků na frontu i využití budovy dílen jako nemocnice, ji velmi zkomplikovalo.
Období první republiky zastihlo školu jako instituci s širokým spektrem řemeslného vzdělávání, která i pod novou československou vlajkou dokázala úspěšně prezentovat odborné školství jak na domácích výstavách, tak v zahraničí. Rozšiřování výuky, a tím i počtu vzdělávaných žáků si vyžádalo stavbu nové školní budovy, která byla započata v roce 1927 na Máchově ulici. Dřevařské škole začalo pod její střechou poslední období úspěšného rozvoje, uzavřené tíživou politickou situací v závěru 30. let. Výuka sice probíhala i po vyhlášení Protektorátu téměř beze změn učebního plánu, po dobu války však docházelo k zatýkání a perzekucím vyučujících, a samotný závěr války i doba osvobozování města se podepsaly jak na chodu školy, tak na interiéru její budovy.
Po politickém převratu v roce 1948 škola přijala jméno Průmyslová škola pro zpracování dřeva a posledním krokem k zániku dřevařské školy bylo přemístění školy jako Vyšší průmyslové škole nábytkářské do Bystřice pod Hostýnem, z důvodů reorganizace školství dle sovětského vzoru v roce 1951. Budovu někdejší dřevařské školy ve Valašském Meziříčí získala nově vzniklá Vyšší průmyslová škola stavební. Studenti mohli pod hlavičkou nově vzniklé vyšší školy dostudovat, dřevařské obory však zanikly. Nová „stavební průmyslovka“ na dávnou tradici dřevařské školy navázala nejen tím, že převzala její budovu, ale zůstala jí věrná i většina tehdejšího pedagogického sboru, který se tak stal zárukou přenosu kontinuity tradice dřevařské školy do dnešních dní.
V tomto duchu bychom mohli pokračovat ještě dlouho, proto si vás raději dovolujeme pozvat na výstavu Krása v dřevě ukrytá a věříme, že od nás budete odcházet se spoustou nových poznatků i zážitků.
Vernisáž výstavy se bude konat ve čtvrtek 6. 11. 2014 od 16:00 hodin v zámku Kinských ve Valašském Meziříčí.
Informace o 140. výročí Střední průmyslové školy stavební ve Valašském Meziříčí najdete zde http://www.spsstavvm.cz/cs/uvod/.
K výstavě je připraven lektorský program pro školy s názvem Krása v dřevě ukrytá.
K výstavě je ve dnech 10.-14. 11. 2014 připravena soutěž pro žáky základních škol s názvem Od stromu k židli.
Pro žáky škol a širokou veřejnost je dne 20. 11. 2014 připravena akce s názvem Dřevohrátky.
