Valašské Meziříčí je jednou z bran do Beskyd. Město, jak už jeho název napovídá, leží na soutoku dvou řek – Rožnovské a Vsetínské Bečvy, mezi Vsetínskými vrchy, Hostýnskými vrchy a Podbeskydskou pahorkatinou ve Valašskomeziříčské kotlině. Obsahuje katastry Hrachovec, Bynina, Juřinka, Lhota a Podlesí.

Historie

Poprvé se Val. Meziříčí připomíná v r. 1297, kdy se hovoří o „Vrši z Meziříčí”. O dva roky později je poprvé v pramenech zmínka o sousedním Krásnu. Krásno nad Bečvou leží na pravém břehu Bečvy Rožnovské a k Meziříčí bylo připojeno v r. 1924. Obě obce mívaly stejnou vrchnost, kvetl v nich obchod a řemesla, ale ničily je války, morové epidemie a požáry. Významnou šlechtou zde byli Žerotínové, kteří nad Bečvou vybudovali renesanční zámek, jenž je v současné době jednou z nejrozsáhlejších kulturních památek v okrese.

Městem je pak Valašské Meziříčí nazýváno od r. 1377. Ve své době bylo největším městem na tehdejším Valašsku, kde se s postupem času intenzivně rozvíjel průmysl, kvetl obchod, kultura i školství – a nejinak je tomu v současnosti. Město je svou polohou významnou křižovatkou, v letech 1850-1960 bylo proto sídlem okresního úřadu a jiných významných institucí.

I když pro část obyvatel bylo nadále důležitým zdrojem obživy zemědělství, většina z nich se živila řemeslem. Největší význam zde mělo v 16. stol. soukenictví – sukna odtud byla dodávána až na královský dvůr v Budíně. Ve městě působila též řada dalších cechů – hrnčířský, kloboučnický, kožešnický, kovářský, krejčovský hodinářský a další.

Zatímco ve 2. pol. 19. stol. vznikaly v Krásně průmyslové podniky, sklárny, továrny na hospodářské stroje, výroba kůží, textilu, keramiky, klobouků atd., byly v Meziříčí zřizovány střední a průmyslové školy.

V roce 1863 přišel do Meziříčí advokát dr. Alois Mikyška. Jeho veřejná a politická práce ovlivňovala čtyřicet let veškeré dění města a celého Valašska. V r. 1871 bylo založeno gymnázium, o tři roky později byla zřízena odborná škola pro zpracování dřeva. Jistou zvláštností v meziříčském školství bylo dívčí gymnázium. V r. 1908 založil Rudolf Schlattauer první gobelínovou školu u nás. Dnes se jmenuje Moravská gobelínová manufaktura. Velký význam hospodářský, kulturní a společenský měly pro život města a celého Valašska také tiskárny. Jako sídlo prvních českých škol na severovýchodní Moravě, řady spolků a muzea bývalo Valašské Meziříčí nazýváno „Valašskými Athénami”.

Významné stavby

Historické centrum Krásna padlo v 70. letech 20. století za oběť asanaci a k posledním pozůstatkům jeho zašlé slávy patří renesanční budova bývalé Krásenské radnice z roku 1850, kostelík sv. Jakuba, empírový zámek Kinských či soubor barokních soch. Středověký půdorys jádra Valašského Meziříčí však zůstal zachován.

Na Stínadlech, odkud je pěkný pohled na město, stojí tři významné stavby – secesní budova Základní školy pro sluchově postižené z roku 1910 pochází z dílny architektů Rybky a Papeže, jež je stejně jako budova místního gymnázia postavená v historizujícím slohu, podle návrhu architekta Grušky. U budovy stojí busta F. Palackého od sochaře Ambrože Špetíka. Nejstarší hvězdárna na Moravě z dílny architekta Zdeňka Plesníka byla veřejnosti otevřena roku 1955. V sousedství stojí dřevěná Ballnerova hvězdárna z roku 1929. Náměstí i s přilehlými ulicemi je torzem někdejšího původně středověkého města. Toto území je ohraničeno dnes již neexistujícími městskými hradbami a je vyhlášeno městskou památkovou zónou. Budova radnice pochází z r. 1677, od r. 1850 v ní bylo sídlo okresního úřadu a soudu. Celkem tu stojí 46 měšťanských domů zapsaných do ústředního seznamu nemovitých kulturních památek. Nejhodnotnější je zachovalý měšťanský Dům u dvanácti apoštolů s figurální výzdobou fasády pochází z roku 1598. Náměstí zdobí ranně barokní kamenný sloup s plastikou Panny Marie z let 1670-1680, na jižní straně je socha sv. Floriána, jednou z nejvýznamnějších kulturních památek je farní kostel Nanebevzetí P. Marie na Křížkovského ulici, jež uchovává svědectví o stavebním vývoji od 14. do 20. století. Na jednom z nedalekých měšťanských domů je umístěna pamětní deska připomínající, že zde v letech 1615-1625 bydlel evangelický kazatel Jiří Třanovský. Další z pamětních desek, zejména se jmény obětí 2. světové války, nalezneme např. na budově radnice v Krásně, na budově sokolovny, budově železniční stanice, v budově gymnázia, střední průmyslové školy stavební a další.

Nejrozsáhlejší stavbou svého druhu v širokém okolí je zámek Žerotínů. Stavbu započal Jan z Perštějna roku 1538. Původně renesanční zámek byl v 18. stol. barokně upraven. Do roku 1815 patřil Žerotínům, pak rodu Kinských, který ho prodal rakouskému státu. V letech 1855-1910 zde byla ženská trestnice. V nedávné době prošel zámek rozsáhlou rekonstrukcí a nyní je sídlem kulturních institucí města.

Zámek Kinských byl původně správní budovou z roku 1730, roku 1854 přestavěn na empírový zámek, obklopený parkem anglického typu s řadou domácích a exotických dřevin a chráněných druhů květeny. Od roku 1949 je sídlem muzea, dnes Muzea regionu Valašsko, ve kterém můžete navštívit řadu stálých expozic, výstav či environmentální centrum ekologické výchovy. Muzeu náleží též kostel Nejsvětější Trojice z konce 16. stol., ke kterému byla v 18. stol. přistavěna dřevěná loď s ochozem v lidovém stylu. Dnes je v něm umístěno lapidárium renesančních a barokních soch.

Na území města je několik pomníků – jmenujme např. pomník zraněných vojáků v bitvě u Slavkova, kteří zemřeli ve valašskomeziříčském vojenském lazaretu, v parku Abácie odhalený roku 1899, pomník T. G. Masaryka v parku Botanika. Na Helštýně nalezneme památník osvobození vážící se k 2. světové válce z roku 1946 autorů J. Místeckého a J. Hlaváče, odkud je krásná vyhlídka na město.

Významné osobnosti

K významným osobnostem spojeným s Valašským Meziříčím patří první československý prezident T. G. Masaryk, spisovatelé Metoděj Jahn a Miloš Jirko, autor významného evangelického zpěvníku Cithara sanctorum Jiří Třanovský, hudební skladatel J. N. Polášek, operní režisér Václav Kašlík, filmový režisér Vojtěch Jasný, herci Radoslav Brzobohatý a František Hanus, výtvarníci bratři Jaroňkové, Jožka Baruch, Jožka Antek, architekti Václav Hilský, Richard Podzemný a Antonín Tenzer, vědečtí pracovníci Václav Dědina a Alois Zátopek, ale i sportovci, olympionici Josef Pagáč, Bohuslav Mořskovský, Stanislav Indruch, Jiří Dadák, Zdeňka Dorňáková a další.

Obr. Mezi nejvýznamnější památky Valašského Meziříčí patří kostel Nanebevzetí P. Marie a zámek Žerotínů, pod kterými protéká Rožnovská Bečva. Foto J. Husák, 2018

Literatura a zdroje

Dvorský, M. et al., 2007: Přírodou a historií Valašskomeziříčska po naučných stezkách. Český svaz ochránců přírody Valašské Meziříčí, Valašské Meziříčí, 66 s.

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Valašské Meziříčí – oficiální stránky [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.valasskemezirici.cz>

Juřinka leží asi 4 km jihozápadně od Valašského Meziříčí na jednom z výběžků Kelečské pahorkatiny. Protéká zde potok Svinov, do kterého se vlévají Humenec a Starý potok. Od roku 1976 je spolu s Hrachovcem, Byninou, Lhotou a Podlesím, součástí Valašského Meziříčí.

Historie

Název se objevuje ve starších latinských pramenech ve tvaru „Jursina lhotcha” (1353). Místní jméno je odvozeno od slovního spojení „lhota zvaná po Jiřím”. Když se přestalo užívat substantiva lhota, dostalo první slovo novou příponu -ka. První písemná zpráva o této nevelké obci pochází z roku 1353, kdy se uvádí jako Juřina Lhotka. Původně byla samostatným lénem olomouckého biskupství, do poloviny 15. století pak náležela k biskupskému lennímu statku Choryně a později k lénu Valašské Meziříčí.

Hlavním zdrojem obživy obyvatel obce bylo drobné zemědělství. Z větších technických zařízení se na území obce od roku 1860 nalézal mlýn a valcha, která však zanikla. Od poloviny čtyřicátých let 20. století našla řada lidí zaměstnání v průmyslových podnicích ve Valašském Meziříčí a Krásně.

Významné stavby

Dominantou obce je kaple Panny Marie, jejíž příběh se začal psát v roce 1932, kdy se myšlenkou výstavby začali zabývat místní občané. Plány dostali od meziříčského stavitele p. Kuklíka. Významným pomocníkem jim byl také tehdejší meziříčský kanovník páter Kavan, který nechal v roce 1933 zhotovit zvon pro věžičku na kapli. Místní Odborná škola pro zpracování dřeva zhotovila oltář se sochou Neposkvrněného početí Panny Marie. Všichni občané Juřinky i okolí přispívali na stavbu kaple dle svých možností – manželé Hurtíkovi věnovali pozemek na stavbu kaple, někteří sedláci půjčovali potahy na dovoz materiálu, ostatní pomáhali při samotné stavbě, kterou dokončili roku 1933. Stavbu však později poznamenal zub času, a tak prošla v nedávné době rozsáhlou dvouletou rekonstrukcí. Slavnostní znovuotevření kaple proběhlo v roce 2017.

Obr. Kaple Panny Marie v Juřince z roku 1933 prošla v nedávné době rozsáhlou rekonstrukcí. Foto J. Husák, 2018

Na katastru obce se nachází oblíbené letiště Valašského leteckého klubu pro využití rádiem řízených modelů letadel.

Příroda

Na katastru obce se nacházejí tzv. „Juřínská oka” – čtyři kaskádovitě položené rybníky („oka”), které jsou zarybňovány běžnou rybí osádkou, především kaprem a amurem. Lokalita v současné době slouží především pro sportovní rybaření. Z vegetace stojatých vod zde nalezneme např. kosatec žlutý, žabník jitrocelový, lakušník okrouhlý, zblochan vzplývající či orobinec širokolistý. Roste zde však také řada invazních druhů – problematická křídlatka japonská a k. sachalinská, netýkavka žláznatá či slunečnice topinambur.

Obcí protéká potok Svinov, který napájí nedaleký Svinovký rybník. Místy se nacházejí zachovalé břehové porosty s výskytem řady hodnotných druhů – např. kyčelnicí žláznatou či pryšcem mandloňovitým. Z obojživelníků se vyskytují skokan hnědý, ropucha obecná či vzácná rosnička zelená.

K botanicky hodnotnějším lokalitám patří některé zahrady na západním okraji Juřinky – vlhčí louky s pomněnkou a řeřišnicí luční. Ze vzácnějších druhů ptáků v obci spatříme např. bramborníčka černohlavého, při toku řeky Bečvy ledňáčka říčního, strakapouda malého, nedaleko Juřinky též hnízdí vzácná břehule říční.

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Mičunek, T., 2017: Slavnostní otevření kaple v Juřince [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.valasskemezirici.cz/slavnostni-otevreni-kaple-v-jurince/d-33452>

Valašské Meziříčí – oficiální internetové stránky (Juřinka), [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.valasskemezirici.cz/jurinka/ds-1022>

Valašský letecký klub [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.valk.cz/?page_id=16>

Jasenice je spolu s Vysokou, Lhotkou nad Bečvou, Mštěnovicemi, Příluky a Pernou místní částí obce Lešná.

Historie obce

Název Jasenice je odvozen od slova „jasenná” a znamená „stráň v jasanovém porostu”. První záznam o Jasenici se datuje z roku 1374. Podobně, jako v sousedních Mštěnovicích, se i zde dobývala v 18. století železná ruda, která se dovážela do Vítkovic. V letech 1924-1927 zde působilo první hornické kutací družstvo na Moravě. V 19. a počátkem 20. stol. se v obci rozvíjela košíkářská výroba (koše, kolébky, kufříky, ale i vozové košatiny pro Tatru Kopřivnice). Ve 20. stol. se zde nacházely kamenolomy s vápenkou – vápno se zde pálilo až do r. 1970.

Významné stavby

Z pamětihodností lze jmenovat kamenný kříž z roku 1883, kapličku z r. 1891 a kapli sv. Cyrila a Metoděje z roku 1970. Škola byla v místě zřízena v roce 1818. Od roku 1993 je budova přestavěna na Dům s pečovatelskou službou.

Příroda

V Jasenici se nachází bývalý lom štramberského vápence, který je významným zoopaleontologickým nalezištěm. Těžební práce zde byly zahájeny v roce 1941. Z vytěžené horniny se v místní vápence vybudované přímo u lomu pálilo vápno (místu se proto také příznačně říká „Vápenka”). Těžba byla definitivně ukončena v roce 1979. Hlavní příčinou byla nestabilní severní stěna lomu, která byla narušena odstřelováním a hrozilo tak její sesutí. Po ukončení těžby byl jámový lom postupně zatopen spodní vodou. Lom s jezírkem je chráněn jako Přírodní památka Jasenice. Najdeme zde unikátní odkryv bloku štramberských vápenců ve stěně lomu se světově známou fosilní faunou bezobratlých (korálů, mlžů, plžů, polypovců a dalších). Současně se jedná o naleziště chráněných druhů rostlin i živočichů, mimo jiné raka říčního. K nejvýznamnějším patří vzácný druh perloočky – srpovec Pleuroxus striatoides, který zde má jedinou známou lokalitu na Moravě.

Obr. Přírodní památka lom Jasenice. Foto: J. Husák, 2018

V okolí obce se však nachází několik dalších pozoruhodných lokalit, které mají parametry na zvýšený stupeň ochrany – část lesa Obora, lesy Žlabné a okolí severně nad Jasenicemi, les, sad a vřesoviště na severním okraji Mštěnovic, část toku Buňávka, remíz se vzácnou květenou či porost starých dubů jihovýchodně od Jasenice, loučka s teplomilnou květenou nad osadou Bučí či potok Žebrák u Perné včetně listnatých porostů a řada dalších.

Literatura a Zdroje:

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Chráněná území Zlínského kraje – PP Jasenice [online], [cit. 21. 6. 2018]. Dostupné z <https://nature.hyperlink.cz/jasenice.php >

Lešná – oficiální stránky obce [online], [cit. 20. 6. 2018]. Dostupné z <http://www.obec-lesna.cz/hlavni-menu/historie/historie-mistnich-casti/>

Valašské Meziříčí skýtá dostatek příležitostí ke sportování. Většina sportovišť je navíc soustředěna do jediné lokality s názvem „Kouty”. Najdete zde fotbalový a atletický stadion. Nedaleko odtud je tenisový areál s krytou halou a umělým povrchem, hned v sousedství se nachází letní koupaliště, krytý bazén a bowlingová herna. Několik minut chůze je vzdálen zastřešený zimní stadion s přístavbou, ve které je umístěna kuželna se čtyřmi drahami a automatickými stavěči kuželek. Zdejší tenisové kurty byly též svědkem prvních úspěchů tenisty Tomáše Berdycha.

Nedaleko odtud se nachází kamenný památník kardinála Františka Saleského Bauera. Jedná se o významnou památku realizovanou dle projektu architekta Eduarda Sochora. Byl postaven v roce 1911 k poctě kardinála Františka Bauera u příležitosti jeho 70. narozenin jako projev jeho lásky, vděčnosti a úcty k rodičům. Památník obklopují vzrostlé stromy, nechybí lavička pro odpočinek.

František Bauer (1841-1915), byl český katolický duchovní a teolog, biskup brněnský a arcibiskup olomoucký. Narodil se v nedalekém Hrachovci, jeho místem posledního odpočinku je katedrála sv. Václava v Olomouci. Jeho biskupské heslo znělo „Chci kráčet ve stopách svatého Cyrila a Metoděje“.

Podílel se také na založení Kongregace Milosrdných sester III. řádu svatého Františka v roce 1886, zasloužil se např. o novogotickou přestavbu katedrály sv. Petra a Pavla v Brně, k níž nechal přistavět dvě nové věže. Jménem kardinála Bauera je pojmenována i nedaleká ulice spojující lokalitu Kouty se silnicí na Hrachovec.

Nedaleko odsud protéká Rožnovská Bečva, která se nedaleko spojí s Bečvou Vsetínskou a dále již pokračuje pod názvem Bečva. Vody v Bečvě využívali plťaři k plavení dřeva z beskydských lesů. Ve Valašském Meziříčí sestavili voraři z tesaných klád vor (plť) a plavili se po řece k jihu, cestou pak dřevo prodávali. Jednalo se o sezónní práci – plavit se mohlo jen při zvýšené hladině vody, k němuž docházelo od dubna do června a na podzim. Plť ovládali až čtyři muži, z nichž se někteří během cesty postupně vraceli, když plavba na širším a hlubším toku nebyla tak namáhavá a nebezpečná. Pod Přerovem se pltě spojovaly, u Kroměříže vpluly na řeku Moravu, dále k Uherskému Hradišti a Hodonínu do Komárna. Nejdále zajížděli až do Pešti, což byla trasa dlouhá bezmála 600 km s řadou nebezpečných jezů.

Bečva je typická horská a podhorská karpatská štěrkonosná řeka. Je útočištěm mnoha druhů. Z ryb zde nalezneme např. hrouzka obecného, pstruha obecného, jelce tlouště, ouklejku pruhovanou a parmu obecnou. Dále střevli potoční, ostroretku stěhovavou, štiku obecnou, mřenku pruhovanou a vranku obecnou. Z vzácnějších druhů se dále vyskytuje hrouzek Kesslerův či úhoř říční. Ojediněle se vyskytuje hlavatka, sumec, kapr, bolen, perlín a řada dalších.

Obr. Historie sportovního areálu ve Valašském Meziříčí sahá do 60. let 20. století., budován byl postupně v průběhu padesáti let. Foto J. Husák, 2018

Literatura a zdroje

Lapáček, J., a kol., 2013: Příroda Pobečví. ČSOP ZO 74/03 Lipník nad Bečvou, Lipník nad Bečvou, 178 pp., ISBN 978-80-260-4547-2.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Valašské Meziříčí – oficiální internetové stránky (Sportoviště), [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.valasskemezirici.cz/sportoviste/gs-4552>

Wikipedie – otevřená encyklopedie (František Saleský Bauer), [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Salesk%C3%BD_Bauer>

Bynina se rozkládá podél potoka Byninky, na jihozápadním úpatí posledních výběžků Veřovických vrchů. Spolu s Hrachovcem, Juřinkou, Lhotou a Podlesím je částí Valašského Meziříčí.

Původ jména Bynina je nejasný, patrně je odvozen od německého die Biene (včela) a připomíná tak významný zdroj obživy zdejších prvotních osadníků. Charakter plužiny odpovídá lesním lánovým vsím, které vznikaly za časů středověké německé kolonizace. První písemné zprávy o vsi spadají do 60. let 14. století. Tehdy tvořila součást markraběcího manství, později se stává součástí panství rožnovského. V Bynině vznikly v 18. století dva dvory (Mariánský a Tereziánský) patřící velkostatku Krásno. Místní obyvatelé se živili zejména zemědělstvím, od 19. století však nalézala řada z nich obživu v továrnách ve Valašském Meziříčí, Krásně a Novém Jičíně. Kromě toho se počalo rozvíjet též drobné živnostenské podnikání. V r. 1896 začal v obci svůj provoz obchod s cukrem, kávou a petrolejem, od 1897 krupařství a prodej piva a lihových nápojů. Na počátku 20. století přibylo krejčovství, stolařství, obuvnictví a pět obchodů se smíšeným zbožím. V l. 1907-1924 začala v obci působit řada dalších živnostníků – šlo o prodejce chleba, pečiva, cukru, kávy, oděvů, školních a psacích potřeb a provozovatele hudby.

Dominantou obce je kaplička a socha Panny Marie z roku 1884. U dvora Domoraz, východně od obce, se nalézá památkově chráněný kamenný krucifix z roku 1793. Na odstupňovaném soklu se sekaným nápisem je situován kříž s kamenným korpusem Ukřižovaného. Tento kamenný kříž je hmotným dokladem kulturně historického vývoje, pozdně barokní mentality a zbožnosti. Jedná se o kvalitní datovanou rokokově-klasicistní plastiku, cenný doklad drobné sakrální architektury, která charakterizuje česká a moravská venkovská sídla.

Na katastrálním území Byniny, na kopci Obilná, byl nalezen hrot bronzového kopí s tzv. plamenovitým listem. V této poloze se jedná o jediný nález, i když jsou v její blízkosti známy lokality lužické kultury, jako například Byninský vrch a pohřebiště Helštýn. Datování nalezeného kopí je obdobné, jde o typ z pozdní doby bronzové, poměrně často nacházený ve střední Evropě.

Obr. Nedaleko kapličky v Bynině se nachází statný dub, o kterém jedna z pověstí praví, že se na něm za temných letních nocí objevuje svítící ohýnek. Foto J. Husák, 2018

Obr. Výklenková zděná kaple v Bynině. Foto J. Husák, 2018

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Památkový katalog – krucifix, Bynina[online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.pamatkovykatalog.cz/?element=12783412&sequence=19&mode=fulltext&region%5B0%5D=Zl%C3%ADnsk%C3%BD+kraj&county%5B0%5D=Vset%C3%ADn&municipality%5B0%5D=Vala%C5%A1sk%C3%A9+Mezi%C5%99%C3%AD%C4%8D%C3%AD&resultsDisplay=table&order=relevance%3Adesc&action=element&presenter=ElementsResults>

Přehled výzkumů, recenzovaný časopis, 2016 (Arechologický ústav Akademie věd České republiky v Brně), řoč. 57, č. 1 [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z

<http://arub.avcr.cz/miranda2/export/sitesavcr/arub/prehled-vyzkumu/prehled-vydanych-cisel/files/PV-57-1_doba_bronzova.pdf>

Valašské Meziříčí – oficiální internetové stránky (Bynina), [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.valasskemezirici.cz/bynina/ds-1021>

Názvem Podlesí se obec označuje od r. 1960, kdy došlo ke spojení obcí Brňov a Křivé. Počátkem roku 1980 byla pak obec Podlesí připojena k městu Valašské Meziříčí jako jeho místní část.

Brňov

Název vsi se ve starších pramenech objevuje ve tvaru villam Brunnow (1297). Ves byla pojmenována patrně podle olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku (1247-1281) a vznikla před rokem 1281. Počátky Brňova souvisejí s tzv. německou kolonizací výše položených svahů v povodí řeky Bečvy. Brňov se v průběhu 14. století stal součástí rožnovského panství pánů z Kravař. V l. 1446–1449 se připomíná Jan z Brňova a roku 1463 Václav z Brňova. Jaké však bylo skutečné postavení brňovských panošů, nevíme. Mohli držet buď celou ves, nebo jen dědičné fojtství. Roku 1504 už je Brňov opět uveden jako nedílná součást rožnovského panství, u něhož zůstal až do konce feudalismu.

Místní obyvatelé se živili většinou zemědělstvím. Již počátkem 16. století se připomíná mlýn s pilou „Na Konvici”, ve 2. polovině 16. století dva mlýny v „Kamenném”. V 19. století byla „Na Žabárně” kolářská a kovářská dílna, v níž se vyráběly bryčky a kočáry.

Mezi kulturní památky Brňova patří roubená kaplička stojící ve středu obce, kopie původní pozdně barokní stavby z poč. 19. století. Pozoruhodný je též pískovcový skalní útvar na temeni kopce Medůvka, kterému se podrobněji věnuje zastavení č. 11. Menší pískovcové skály lze najít východně od Medůvky na vrcholu kopce Kozinec (608 m). V zájezdním hostinci „Na Žabárně” trávil roku 1905 prázdniny T. G. Masaryk se svou rodinou. O jejich pobytu zde se můžete blíže dočíst na zastavení č. 12.

Křivé

Obec Křivé leží v jihozápadním výběžku Vsetínských vrchů. Název obce si můžeme vyložit tak, že osídlení mělo nepravidelný, křivý tvar. Středem obce protéká Křivský potok, zvaný též v horním toku Řehlůvka, neboť pramení v lese na území zaniklé vsi Řehlov. Památkou na ni je obrázek Panny Marie při lesní cestě pod hřebenem Brda. Na území lesa Řehlova, který patřil městu Meziříčí a tvořil zvláštní enklávu v křivském katastru, byly dříve včelíny meziříčských měšťanů.

První písemnou zmínku o vsi máme z r. 1376, tehdy byla součástí léna Arnoltovice. Vzniklo v období tzv. německé kolonizace, patrně někdy v rozmezí let 1250-1350. Nasvědčuje tomu charakteristický půdorys jednořadové plužiny, přičemž za selskými grunty se táhnou k nim příslušné polnosti až k hranicím katastru. Pravděpodobně v důsledku změn, jež s sebou přineslo husitské hnutí, bylo Křivé a některé další obce od biskupského léna odtrženy a staly se součástí alodního dědičného panství rožnovského.

V Křivém se nacházejí tři kříže: z r. 1905, 1930 a na návsi z r. 1949, který stojí na místě kříže, který tu stál už r. 1836. Koncem července 1939 byla dostavěna kaple. Průčelní obraz namaloval Miloš Bublík, profesor odborné školy z Valašského Meziříčí. Ve středu obce se nachází pomník obětí 2. světové války, nedaleko od něj pomník padlých v 1. světové válce.

V roubeném stavení, v části Podhájí, najdeme pamětní desku narození bratrů – historik a spisovatel Miloslav Baláš (1907-1983) je známý především díky valašským vyprávěnkám Kouzelný kvítek či Čarovné housle. Etnografa Emanuel Baláš (1914-1966) shromáždil bohatý materiál o lidových stavbách v českých zemích, z něhož vytěžil řadu studií a pojednání. Zvýšenou pozornost věnoval také záchraně lidových stavebních památek.

V Podlesí nalezneme též rybník, sloužící zejména ke sportovnímu rybolovu. Najdeme zde kapry, candáty, amury, štiky, sumce, cejny, plotice, ale také úhoře.

Obr. Rybník v Podlesí je intenzivně rybářsky využíván. Mimo chovu ryb je také významným útočištěm pro velkou řadu obojživelníků. Foto J. Husák, 2018

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Galerie osobností (Miloslav Baláš), [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <https://galerieosobnosti.muzeumnj.cz/miloslav-balas>

Osobnosti regionů (Emanuel Baláš), [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.osobnostiregionu.cz/regiony/3102>

Valašské Meziříčí – oficiální internetové stránky (Podlesí), [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.valasskemezirici.cz/podlesi/ds-1020>

Medůvka, mohutný skalní útvar s divokým vzhledem, avšak sladce znějícím názvem, vystupuje v severozápadní části Vsetínských vrchů nedaleko Brňova. Je tvořen příkře uloženými pískovci a slepenci rusavských vrstev, které patří jednotce magurského flyšového pásma. Medůvka představuje mrazem modelovanou skalní hradbu o délce 40 m a výšce 10 m. Její protažení sleduje průběh strmě vystupujících vrstev, které se uklánějí k jihu. Protáhlá deprese, vytvořená erozí méně odolného slepence ji dělí na vyšší a nižší stupeň. Příčné pukliny pak celý skalní masív rozsekávají na několik bloků. Na Medůvce je možno pozorovat řadu drobných tvarů zvětrávání a odnosu. Jedná se zejména o skalní mísy a žlábkovité škrapy. Méně odolné slepencové polohy a puklinové systémy zde podmínily vznik převisů, výklenků a dutin, převislé stěny vytvořily vhodné podmínky pro vznik voštin. Posledně jmenované tvary sice nejsou pro Medůvku příliš typické, souvisejí však s jejím zdánlivě nelogickým pojmenováním. V minulosti totiž voštiny připomínaly lidem medové plástve.

O skále víme, jako o shromaždišti zbojníků působících v 18. století zejména v okolí bývalého skalního hradu Klenova nad Bystřičkou. Podle pověsti se v nich v dobách protireformace scházeli tajné evangelíci. Historicky je doloženo, že roku 1777 se v těchto místech shromažďovaly zástupy pověrčivých lidí, kteří spatřovali v mlhách vystupujících z bažin u skal podoby pohádkových netvorů.

Původ skal pak lid, stejně jako u skalního útvaru Jarcovská kula a všech ostatních skal na Valašsku, přisoudil čertům, kteří všechny tyto osamocené skály poztráceli při předčasném kohoutím zakokrhání, když budovali u Lidečka Čertovy skály, aby obrátili tok říčky Senice.

Medůvka patří k horolezeckým stěnám: nabízí jak lehké cesty pro začátečníky, tak středně těžké pro rekreační horolezce, ale i jedny z nejtěžších výstupů vůbec. Nabízí celkem na třicet horolezeckých cest. Foto J. Husák, 2018

Literatura a zdroje

Janoška, M., 2000: Valašsko očima geologa. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 72 s. ISBN 80-244-0085-5.

Hory doly – Skály ve Vsetínských vrších [online], [cit. 6. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.horydoly.cz/horolezci/skaly-ve-vsetinskych-vrsich.html>

Velká Lhota – oficiální stránky obce (Medůvka), [online], [cit. 25. 6. 2018]. Dostupné z <http://www.velkalhota.cz/tipy-na-vylet/skaly-meduvka/>

Velká Lhota – oficiální stránky obce (Malá Lhota), [online], [cit. 2. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.velkalhota.cz/historie-obce/mala-lhota/>