Archiv rubriky: Cyklotrasy – Interreg

Informační zastavení č. 22 NĚMETICE

Němetice jsou dnes spolu s Babicemi, Komárovicemi a Lhotou součástí nedaleké Kelče (zastavení č. 23). Vesnice položená na kopci nabízí pěkný pohled na pohoří Moravskoslezských Beskyd a Hostýnských vrchů.

Historie

Název obce je pravděpodobně odvozen od osobního jména „Němeta” a znamená „ves lidí Němetových”, může snad ale také znamenat „ves osídlenou Němci”. Němetice se poprvé připomínají mezi statky náležející olomouckému biskupství v listině z roku 1411. Jsou tak jednou z nejstarších písemně doložených vesnic regionu.

Historie zdejšího osídlení je však mnohem starší, jak dokládá významná archeologická lokalita v nedalekém lese Doubrava. Nachází se zde mohylové pohřebiště z pozdní doby kamenné, patřící lidu kultury se šňůrovou keramikou (2900-2500 př. n. l.). Dvě skupiny mohyl (náspů z hlíny a kamení nad jedním či více hroby) zde byly objeveny na přelomu 19. a 20. století a archeologické výzkumy zde probíhají prakticky dodnes. Mrtví byli pochováni ve skrčené poloze – tzv. „skrčenci”, při nich byly nalezeny nádoby. O dávném osídlení katastru obce svědčí též nálezy bronzového náramku a popelnicových střepů.

Příroda

Nedaleko od Němetic se nachází Přírodní rezervace Doubek – les rozprostírající se na levém údolním svahu řeky Bečvy. Jedná se o smíšený listnatý les s bohatě vyvinutým keřovým a bylinným patrem, který je ukázkou původní dubohabřiny v napojení na vlastní údolní nivu řeky Bečvy. Lesní porosty mají charakter smíšeného listnatého lesa výmladkového původu, v bohatém bylinném patře roste množství vzácných a ohrožených druhů, jako například zapalice žluťuchovitá, ladoňka karpatská, česnek medvědí, lýkovec jedovatý, kyčelnice žláznatá, pryšec mandloňovitý a řada dalších.

Svým jižním okrajem, na pravém břehu řeky Bečvy, zde zasahuje Štěrkovna Hustopeče nad Bečvou – jezera vytvořená těžbou štěrku. Část je chráněná jako Přírodní památka Hustopeče-Štěrkáč. Jedná se o listnaté lesy lužního charakteru v aluviu řeky Bečvy s typickými společenstvy. Dominují zde lípa srdčitá, jasan ztepilý, vrba křehká, topol kanadský a dub letní. V podrostu dominují typické druhy nížinných lesů, např. orsej jarní, sasanka hajní či dymnivka dutá. V rámci živočichů je významný zejména výskyt brouka lesáka rumělkového, který je vázaný na staré tlející stromy. Mezi nejvýznamnější zástupce obojživelníků patří ropucha zelená, skokan štíhlý, z plazů užovka obojková a slepýš křehký. Z ptáků se zde kromě běžných druhů listnatých lesů vyskytují i např. strakapoud prostřední či žluva hajní, ze savců je významný výskyt chráněného bobra evropského, jehož pobytové znaky jsou zde dobře patrné.

Památky

Vedle již zmíněného mohylového pohřebiště, se v obci nacházejí ještě další památky. U cesty k Němeticím, mezi čtyřmi lipami na kopci, stojí Kamenný kříž na Suchej houře. Spodní podstavec nese pískovcový kámen a kříž s letopočtem 1891. Tento kříž stál na hranici panských a soukromých pozemků. V obci se nachází kaple Neposkvrněného Početí Panny Marie.

Významné osobnosti

Mezi významné rodáky patří básník a prozaik Miloš Jirko (1900-1961), autor sbírek Duben, Znící svět či Hvězdy a pouta. V roce 1940 byl zatčen a až do konce války vězněn jako člen domácího odboje.

Obr. Kaple svatého Václava v Němeticích. Foto J. Husák, 2018

Obr. Vydáme-li se z Němetic západně přes Zámrsky, nalezneme na začátku obce Skalička zachovalý dřevěný Červekův mlýn z konce 18. století. Mlýn byl postaven v Dřevohosticích a do Skaličky se dostal jako svatební dar nevěsty provdané do rodiny Herodků. Po celou dobu, již bezmála 150 let, je mlýn v majetku rodiny Červeků. Foto J. Husák, 2018

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Šafář, J. a kol., 2003: Olomoucko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VI., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 456 pp.

Tkáčiková, J., Orlová, B., 2012: Reportáž z exkurze „Za ladoňkami do PR Doubek u Zámrsk“. In: Zprávy Moravskoslezské pobočky ČBS č. 1 (2012), 28 s.

Červekův větrák ve Skaličce [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.turistika.cz/mista/cervekuv-vetrak-ve-skalicce/detail>

Město Kelč – oficiální stránky [online], [cit. 10. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.kelc.cz/>

Římskokatolická farnost Kelč – Kelč [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.kelc.farnost.cz/kr_kelc.html>

Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Hustopeče – Štěrkáč [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <http://litovelskepomoravi.ochranaprirody.cz/res/archive/258/032191.pdf?seek=1448528203>

Wikipedie – otevřená encyklopedie (Miloš Jirko) [online], [cit. 11. 7. 2018]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/wiki/Milo%C5%A1_Jirko>

Informační zastavení č. 21 KLADERUBY

Kladeruby leží v jižní části Podbeskydské pahorkatiny na levém břehu říčky Juhyně.

Historie obce

Osídlení obce je velmi staré, což se dá doložit nálezy pazourků a kamenných seker, které se na katastru obce nacházely při polních pracích na jižním svahu u Doubravy. Kladeruby se poprvé připomínají mezi statky náležejícími olomouckému biskupství v nedatované listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, jejíž vznik je kladen do roku 1141. Název je odvozen od staročeského „Kladrub” a znamená „ves rubačů klad” tedy dřevorubců. Kladeruby byly převážně zemědělskou obcí. Rozvíjela se však také vesnická řemesla, a to tesaři, koláři, krejčí, kováři a jiní. V místech zvaných Podvalinky se nacházela tvrz, která se poprvé uvádí v roce 1445. Ta zřejmě zanikla během 2. pol. 16. století v souvislosti se zaplavením a vznikem rybníku Rzový.

Významné stavby

Na návsi stojí kaple Panny Marie z r. 1843. Jde o drobnou stavbu barokních tvarů, na jejíž boční zdi nalezneme sochu sv. Jana Nepomuckého z pol. 18. stol. Na jihozápadním okraji obce stojí při silnici na Komárovice kamenný kříž s letopočtem 1761 s drobnou plastikou Krista. Novou dominantou obce je štíhlý moderní filiální kostel sv. Cyrila a Metoděje z roku 1999, který patří k architektonickým skvostům České republiky. Zajímavostí je objev nedalekého žárového pohřebiště kultury lužických popelnicových polí.

Obr. Náves s moderním filiálním kostelem sv. Cyrila a Metoděje a kaplí Panny Marie. Foto J. Husák, 2018

Příroda

Okolní příroda skýtá řadu hodnotných míst. Jmenujme například Doubravu – zbytky listnatých lesů s přirozenou skladbou dřevin, ve kterých roste např. konvalinka vonná či hořec tolitovitý. V korunách mohutných stromů zde skrytě hnízdí vzácný čáp černý. Na pravém břehu řeky Bečvy bylo po povodni v roce 1997 zpřírodněno její koryto s výchozy geologických vrstev, štěrkové náplavy zde jsou plné života. V letních měsících zde můžeme spatřit vzácnou saranči blankytnou, ale i další druhy jako pisíka, kulíka říčního či ledňáčka. Bohaté břehové porosty s výskytem vzácných druhů najdeme též v částečně zpřírodněné části toku Juhyně. Severně od obce se nachází sad s květnatou loukou, kde roste chráněný vstavač mužský, mateřídouška, pomněnka, devaterník penízkový aj. Refugiem obojživelníků a vodního hmyzu je mokřad Hrčava.

 

 

Literatura a Zdroje:

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Kladerubský zpravodaj – Léto 2015 [online], [cit. 8. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.kladeruby.cz/e_download.php?file=data/editor/129cs_2.pdf&original=l%C3%A9to2015.pdf>

Místopisný průvodce – Mistopisy.cz (Místopisný seznam obcí České republiky) – Kladeruby [online], [cit. 18. 6. 2018]. Dostupné z <https://www.mistopisy.cz/pruvodce/obec/9889/kladeruby/pamatky-turistika/>

Soupis památek – encyklopedický přehled sídel (Tvrz Kladeruby) [online], [cit. 8. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.soupispamatek.cz/arl-kcz/cs/detail-kcz_un_auth-0002745-Tvrz-Kladeruby/?disprec=1&iset=6>

Informační zastavení č. 20 CHORYNĚ

Choryně leží na jižním okraji Podbeskydské pahorkatiny. Obec leží na pravém břehu říčky Juhyně při jejím soutoku s Bečvou, středem obce protéká potok Pastevník.

Historie

Název je patrně odvozen od osobního jména (z adjektiva chvorý – hubený, chorý) a znamená „ves lidí Choryňových”. První písemná zpráva o Choryni se nachází v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka asi z roku 1141. Byla součástí majetku olomoucké kapituly, od roku 1263 pak lenním statkem olomouckého biskupství. Málokterá obec se může pochlubit tak dlouhou historií. Jedná se o jednu z nejstarších písemně doložených obcí na území okresu Vsetín. Choryně byla v minulosti převážně zemědělskou obcí, na konci 19. stol. bylo na Stráži těženo uhlí pro krásenské sklárny.

Významné stavby 

Významnou kulturní památkou obce je zámek – přestavěná středověká tvrz z 15. stol. V průběhu 17. stol. došlo k barokním úpravám. Ještě v roce 1761 chránil zámek vodní příkop se zvedacím mostem, v němž chovali ryby pro potřebu kuchyně. V 19. stol. byl upraven do empírové podoby, v roce 1882 pak byla budova přestavěna v klášter kongregace Milosrdných sester sv. Kříže, jimž slouží dodnes. K zámku přiléhá přírodně krajinářský park. Naproti stojí farní kostel sv. Barbory dokončený roku 1791, nedaleko se nachází pomník padlých v 1. světové válce, na návsi nalezneme výklenkovou kapličku. Na severním konci obce se nachází kaplička sv. Jana. Přímo za ní vyvěrá pramen, jehož voda je údajně léčivá.

Obr. Farní kostel sv. Barbory je klasicistní jednolodní stavbou s dosazeným trojboce ukončeným kněžištěm a hranolovou věží. Foto J. Husák, 2018

Obr. Zámek je původně přestavěnou středověkou tvrzí z 15. století. Dnes v něm nalezneme klášter kongregace Milosrdných sester sv. Kříže. Foto J. Husák, 2018

Příroda

V severním katastru obce se nachází Velký a Malý Choryňský rybník s přilehlou Přírodní rezervací Choryňský mokřad, která představuje podmáčené území s několika uměle prohloubenými tůněmi. Posláním této rezervace je ochrana a uchování jedinečného mokřadního ekosystému, který je útočištěm mokřadních společenstev s přítomností zvláště chráněných druhů fauny a flóry. K vidění jsou zde chráněné lekníny, kosatce, žebratka bahenní či zvonek hadincovitý. Pozorovat můžeme kuňky, skokany, čolky, ještěrky, volavky, rákosníky, ledňáčky a řadu dalších druhů.

Velmi názorný příspěvek k poznání geologické stavby Podbeskydské pahorkatiny severozápadně od Val. Meziříčí přinesla povodeň roku 1997. Velká voda odklidila z koryta Bečvy nánosy štěrků a na četných místech odkryla skalnaté dno a břehy. Světlo světa ze dne na den spatřila pestrá škála flyšových hornin uspořádaných do zvrásněných vrstev. V rychle se obměňujících vrstevních sledech najdeme různé typy slepenců, pískovců, prachovců, jílů, slínů, rohovců, na některých místech také vápence, paleokarbonáty a těšinity. Na levém břehu Bečvy zde vystupují šedé, okrově zvětralé dolomitické vápence. Na několika lavicích jsou dobře patrné škrapy dokládající intenzivní krasovění ve starších čtvrtohorách. Na štěrkových březích se válejí kulovité paleokrabonáty s charakteristickou okrovou barvou. Na levém břehu pak vystupuje tmavá skalka tvořená těšinity. V tektonickém útržku karbonských hornin u Choryně se vyskytují cenné otisky přesliček a kapradin.

Nad obcí nalezneme Přírodní památku Choryňská stráž. Svou polohou s dalekým výhledem byla lokalita již od počátků středověkého osídlování předurčena jako strážní místo a patří k nejdéle odlesněným plochám v regionu. V té době byly údajně na jižních svazích Choryňské stráže i vinohrady, dnes je zde extenzivní ovocný sad, květnaté louky a drobné porosty dřevin včetně dubového lesíku. Předmět ochrany je zachování a ochrana luk s teplomilnými prvky fauny a flóry s výskytem zvláště chráněných druhů, zejména orchideje vstavače kukačky a ukázka přirozené sukcese původního dubového lesa s typickou květenou. Orchideje jsou zde početněji zastoupeny vstavačem mužským, dále pak bradáčkem vejčitým, okroticí dlouholistou, vstavačem vojenským a prstnatcem bezovým. Dále se na lokalitě vyskytují teplomilné a suchomilné druhy – např. čistec přímý, kociánek dvoudomý, modřenec chocholatý či záraza vyšší, která parazituje na chrpě čekánku. Z živočichů jmenujme např. otakárka fenyklového, zlatohlávka tmavého, krutihlava obecného či žluvu hajní.

 

 

Literatura a zdroje

Janoška, M., 2000: Valašsko očima geologa. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 72 s. ISBN 80-244-0085-5.

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Chráněná území Zlínského kraje – PR Choryňský mokřad [online], [cit. 21. 6. 2018]. Dostupné z <https://nature.hyperlink.cz/vsetinsko/Chorynsky_mokrad.htm>

Chráněná území Zlínského kraje – PP Choryňská stráž [online], [cit. 13. 7. 2018]. Dostupné z <https://nature.hyperlink.cz/vsetinsko/Chorynska_straz.htm>

Choryně – oficiální stránky obce [online], [cit. 14. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.obec-choryne.cz/>

Zámek Choryně [online], [cit. 13. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.hrady.cz/?OID=1081>

Informační zastavení č. 19 JASENICE – přírodní památka lom Jasenice

Jasenice je spolu s Vysokou, Lhotkou nad Bečvou, Mštěnovicemi, Příluky a Pernou místní částí obce Lešná.

Historie obce

Název Jasenice je odvozen od slova „jasenná” a znamená „stráň v jasanovém porostu”. První záznam o Jasenici se datuje z roku 1374. Podobně, jako v sousedních Mštěnovicích, se i zde dobývala v 18. století železná ruda, která se dovážela do Vítkovic. V letech 1924-1927 zde působilo první hornické kutací družstvo na Moravě. V 19. a počátkem 20. stol. se v obci rozvíjela košíkářská výroba (koše, kolébky, kufříky, ale i vozové košatiny pro Tatru Kopřivnice). Ve 20. stol. se zde nacházely kamenolomy s vápenkou – vápno se zde pálilo až do r. 1970.

Významné stavby

Z pamětihodností lze jmenovat kamenný kříž z roku 1883, kapličku z r. 1891 a kapli sv. Cyrila a Metoděje z roku 1970. Škola byla v místě zřízena v roce 1818. Od roku 1993 je budova přestavěna na Dům s pečovatelskou službou.

Příroda

V Jasenici se nachází bývalý lom štramberského vápence, který je významným zoopaleontologickým nalezištěm. Těžební práce zde byly zahájeny v roce 1941. Z vytěžené horniny se v místní vápence vybudované přímo u lomu pálilo vápno (místu se proto také příznačně říká „Vápenka”). Těžba byla definitivně ukončena v roce 1979. Hlavní příčinou byla nestabilní severní stěna lomu, která byla narušena odstřelováním a hrozilo tak její sesutí. Po ukončení těžby byl jámový lom postupně zatopen spodní vodou. Lom s jezírkem je chráněn jako Přírodní památka Jasenice. Najdeme zde unikátní odkryv bloku štramberských vápenců ve stěně lomu se světově známou fosilní faunou bezobratlých (korálů, mlžů, plžů, polypovců a dalších). Současně se jedná o naleziště chráněných druhů rostlin i živočichů, mimo jiné raka říčního. K nejvýznamnějším patří vzácný druh perloočky – srpovec Pleuroxus striatoides, který zde má jedinou známou lokalitu na Moravě.

Obr. Přírodní památka lom Jasenice. Foto: J. Husák, 2018

V okolí obce se však nachází několik dalších pozoruhodných lokalit, které mají parametry na zvýšený stupeň ochrany – část lesa Obora, lesy Žlabné a okolí severně nad Jasenicemi, les, sad a vřesoviště na severním okraji Mštěnovic, část toku Buňávka, remíz se vzácnou květenou či porost starých dubů jihovýchodně od Jasenice, loučka s teplomilnou květenou nad osadou Bučí či potok Žebrák u Perné včetně listnatých porostů a řada dalších.

 

 

Literatura a Zdroje:

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Chráněná území Zlínského kraje – PP Jasenice [online], [cit. 21. 6. 2018]. Dostupné z <https://nature.hyperlink.cz/jasenice.php >

Lešná – oficiální stránky obce [online], [cit. 20. 6. 2018]. Dostupné z <http://www.obec-lesna.cz/hlavni-menu/historie/historie-mistnich-casti/>

 

Informační zastavení č. 18 VYSOKÁ

Vysoká je spolu s Jasenicí, Lhotkou nad Bečvou, Mštěnovicemi, Příluky a Pernou místní částí obce Lešná.

Historie

První zmínka o Vysoké pochází z roku 1351. Název se objevuje ve starších latinských pramenech jako „Wysoka”, tedy „ves ležící vysoko na kopci, na vysoké stráni”, což odpovídá i poloze obce. Do roku 1849 byla Vysoká součástí panství Lešná, od roku 1850 pak náležela k politickému okresu Valašské Meziříčí. Od roku 1976 je již součástí Lešné. Zápisy z roku 1374 dokonce hovoří v osadě Vysoká o opuštěném zlatém dole.

Významné stavby

Z kulturních památek se ve středu obce nachází kaplička z r. 1886, zasvěcená sv. Fabiánovi a Šebestiánovi. Při jedné z polních cest stojí krucifix.

Příroda

Vysoká je v celém okolí nejvýše položenou obcí (413 m n. m.). Nabízí tak široký rozhled na Hostýnské vrchy, Kelečský Javorník, Starojický hrad, Vsetínské vrchy, Moravskoslezské Beskydy a Oderské vrchy. Na západ od obce můžeme vidět komplex rybníků – Velký a Malý Choryňský rybník s přilehlou Přírodní rezervací Choryňský mokřad, která představuje podmáčené území s několika uměle prohloubenými tůněmi. Posláním této rezervace je ochrana a uchování jedinečného mokřadního ekosystému, který je útočištěm mokřadních společenstev s přítomností zvláště chráněných druhů fauny a flóry. Z hráze rybníka lze podle ročního období sledovat chráněné lekníny, kosatce, žebratku bahenní či zvonek hadincovitý. Pozorovat můžeme kuňky, skokany, čolky, ještěrky, volavky, rákosníky, ledňáčky a řadu dalších druhů.

Obr. Pohled na komplex rybníků – Velký a Malý Choryňský rybník s přilehlou Přírodní rezervací Choryňský mokřad. Foto: J. Husák, 2018

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Chráněná území Zlínského kraje – PR Choryňský mokřad [online], [cit. 21. 6. 2018]. Dostupné z <https://nature.hyperlink.cz/vsetinsko/Chorynsky_mokrad.htm>

Lešná – oficiální stránky obce [online], [cit. 20. 6. 2018]. Dostupné z <http://www.obec-lesna.cz/hlavni-menu/historie/historie-mistnich-casti/>

Informační zastavení č. 17 LEŠNÁ

Lešná leží v jižní části Podbeskydské pahorkatiny. Největším tokem je řeka Bečva.

Historie obce

První písemná zmínka o obci je z roku 1355. Ve středu obce byla v 15. století postavena vodní tvrz, přebudovaná na přelomu 16. a 17. století na zámek. Ve 14.-17. století patřila hned několika majitelům. Jedním z nich byl např. Beneš Pražma nebo rody Žerotínů, Lažanských a Kinských.

Významné stavby

Dominantou obce je zámek. Ve středověku na jeho místě stála tvrz obklopená vodním příkopem, jež byla na přelomu 16. a 17. století přestavěna na pozdně renesanční čtyřkřídlý jednopatrový zámek s arkádovým nádvořím, který roku 1847 dostal empírovou podobu. Právě Lažanští začali s renovací panství, úpravami zámeckého areálu včetně přestavby nového kostela. Na výzdobě zámku a kostela se podílel moravský barokní malíř Jan Sattler. Vedle zámeckého hospodářského dvora, který byl v těsné blízkosti zámku a plnil základní funkce důležité pro chod zámku, se zde nacházel i pivovar a vinopalna, vlastní zahrada, chmelnice a oranžérie. V 18. stol. byl kolem zámku zbudován park anglického typu.

Obr. Zámek Lešná – empírový zámek s přilehlým anglickým parkem. Foto: J. Husák, 2018

Nejstarší stavbou obce je kostel sv. Michaela z roku 1635, postavený v pozdně barokním slohu na místě vypáleného evangelického kostela. Ve věži kostela byly původně tři zvony, z nichž dva zmizely za 2. sv. války. Zůstal pouze zvon sv. Michael z roku 1730. V kostele je zachována cenná barokní nástropní freska moravského malíře Jana Sattlera z poloviny 18. stol. Za kostelem najdeme pomník obětem první světové války.

U cesty k obci Vysoká se nachází jeskyně p. Marie Lurdské z roku 1895, u které stojí též dvě kapličky křížové cesty z 2. poloviny 18. století. K zajímavostem patří i ozdobné štíty, zachované na dvou statcích, připomínajících tzv. selské baroko.

Příroda

Okolí Lešné je poměrně bohaté na vzácnější květenu. Nachází se zde například největší populace silně ohrožené orchideje – vstavače bledého v celém okrese Vsetín. Setkat se zde můžeme též s dalšími druhy orchidejí, jako jsou vstavač mužský, okrotice bílá, kruštík modrofialový, kruštík bahenní či bradáček vejčitý. Z dalších vzácnějších druhů se vyskytuje voskovka menší, lile zlatohlavá či černýš rolní.

Teplomilnější květenu nalezneme v Přírodní památce Jasenice – při zatopeném vápencovém lomu s výskytem raka říčního či škeble rybničné. Jedná se též o významné paleontologické naleziště. Přírodní památce se podrobněji věnuje zastavení č. 19. Hodnotné jsou listnaté lesy a louky Žlabné a Bučí s výskytem vzácných rostlinných a živočišných druhů. Přirozené vodní toky jsou dnes ještě zachovány při potoce Žebrák a Buňávka, kde můžeme obdivovat bohatý břehový porost.

Anglický přírodně krajinářský park vznikl pod vlivem dobového romantického cítění v pol. 19. stol. Už před jeho zřízením se jižně od hospodářského dvora rozkládala okrasná zámecká zahrada užitkového rázu, na jejímž půdorysu byly vysázeny tehdejším majitelem Jiřím Bessem nejstarší dřeviny domácího původy (např. jasan, habr, lípa) doplněné cizími listnáči (jerlín, dřezovec) a jehličnany (douglaska, modřín, tsuga aj.). O další rozkvět parku se zasloužili Kinští, kteří zde vysadili řadu introdukovaných dřevin (např. turecké lísky, cypřišky, katalpy, břestovce, lilovník, petrokarye, nahovětvec a další). Zvelebena byla též nedaleká obora se zvěří, založena ovocná škola, vystavěny skleníky a bazén s vodotryskem. V meziválečném období vznikl vykácením vzrostlých dřevin průhled přes alej na oboru se zvěří, osázený rododendrony a azalkami. Založeny byly dva rybníčky, bažantnice, zbudovány tenisové kurty a kuželna. Dnes se jedná o dendrologicky nejcennější park okresu Vsetín. Roste zde také největší habr v ČR, jedná se však zřejmě o srůst více jedinců. V obci Lešná se však nachází též řada dalších pozoruhodných stromů. Nejzajímavější z nich je památný červenolistý buk lesní u kostela. Jeho obvod kmene je 400 cm a stáří okolo 150 let.

 

 

Literatura a Zdroje:

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Stoklasa, R., 2012: Prameny na Valašsku a v Podbeskydí. Radovan Stoklasa, Rožnov pod Radhoštěm, 143 s.

Místopisný průvodce – Mistopisy.cz (Místopisný seznam obcí České republiky) – Lešná [online], [cit. 20. 6. 2018]. Dostupné z <https://www.mistopisy.cz/pruvodce/obec/9894/lesna/>

 

Informační zastavení č. 16 SPORTOVIŠTĚ

Valašské Meziříčí skýtá dostatek příležitostí ke sportování. Většina sportovišť je navíc soustředěna do jediné lokality s názvem „Kouty”. Najdete zde fotbalový a atletický stadion. Nedaleko odtud je tenisový areál s krytou halou a umělým povrchem, hned v sousedství se nachází letní koupaliště, krytý bazén a bowlingová herna. Několik minut chůze je vzdálen zastřešený zimní stadion s přístavbou, ve které je umístěna kuželna se čtyřmi drahami a automatickými stavěči kuželek. Zdejší tenisové kurty byly též svědkem prvních úspěchů tenisty Tomáše Berdycha.

Nedaleko odtud se nachází kamenný památník kardinála Františka Saleského Bauera. Jedná se o významnou památku realizovanou dle projektu architekta Eduarda Sochora. Byl postaven v roce 1911 k poctě kardinála Františka Bauera u příležitosti jeho 70. narozenin jako projev jeho lásky, vděčnosti a úcty k rodičům. Památník obklopují vzrostlé stromy, nechybí lavička pro odpočinek.

František Bauer (1841-1915), byl český katolický duchovní a teolog, biskup brněnský a arcibiskup olomoucký. Narodil se v nedalekém Hrachovci, jeho místem posledního odpočinku je katedrála sv. Václava v Olomouci. Jeho biskupské heslo znělo „Chci kráčet ve stopách svatého Cyrila a Metoděje“.

Podílel se také na založení Kongregace Milosrdných sester III. řádu svatého Františka v roce 1886, zasloužil se např. o novogotickou přestavbu katedrály sv. Petra a Pavla v Brně, k níž nechal přistavět dvě nové věže. Jménem kardinála Bauera je pojmenována i nedaleká ulice spojující lokalitu Kouty se silnicí na Hrachovec.

Nedaleko odsud protéká Rožnovská Bečva, která se nedaleko spojí s Bečvou Vsetínskou a dále již pokračuje pod názvem Bečva. Vody v Bečvě využívali plťaři k plavení dřeva z beskydských lesů. Ve Valašském Meziříčí sestavili voraři z tesaných klád vor (plť) a plavili se po řece k jihu, cestou pak dřevo prodávali. Jednalo se o sezónní práci – plavit se mohlo jen při zvýšené hladině vody, k němuž docházelo od dubna do června a na podzim. Plť ovládali až čtyři muži, z nichž se někteří během cesty postupně vraceli, když plavba na širším a hlubším toku nebyla tak namáhavá a nebezpečná. Pod Přerovem se pltě spojovaly, u Kroměříže vpluly na řeku Moravu, dále k Uherskému Hradišti a Hodonínu do Komárna. Nejdále zajížděli až do Pešti, což byla trasa dlouhá bezmála 600 km s řadou nebezpečných jezů.

Bečva je typická horská a podhorská karpatská štěrkonosná řeka. Je útočištěm mnoha druhů. Z ryb zde nalezneme např. hrouzka obecného, pstruha obecného, jelce tlouště, ouklejku pruhovanou a parmu obecnou. Dále střevli potoční, ostroretku stěhovavou, štiku obecnou, mřenku pruhovanou a vranku obecnou. Z vzácnějších druhů se dále vyskytuje hrouzek Kesslerův či úhoř říční. Ojediněle se vyskytuje hlavatka, sumec, kapr, bolen, perlín a řada dalších.

Obr. Historie sportovního areálu ve Valašském Meziříčí sahá do 60. let 20. století., budován byl postupně v průběhu padesáti let. Foto J. Husák, 2018

 

 

Literatura a zdroje

Lapáček, J., a kol., 2013: Příroda Pobečví. ČSOP ZO 74/03 Lipník nad Bečvou, Lipník nad Bečvou, 178 pp., ISBN 978-80-260-4547-2.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Valašské Meziříčí – oficiální internetové stránky (Sportoviště), [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.valasskemezirici.cz/sportoviste/gs-4552>

Wikipedie – otevřená encyklopedie (František Saleský Bauer), [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Salesk%C3%BD_Bauer>

Informační zastavení č. 15 KRHOVÁ

Krhová se rozkládá podél potoka s lidovým názvem Krhůvka. Řada usedlostí a pasek zasahuje až na stráně a svahy Veřovických vrchů.

Historie obce

Krhová se vzpomíná poprvé roku 1442, kdy je zmíněn vladyka Hynek z Krhové. Tvořila tehdy patrně samostatný vladycký statek, v l. 1446-1463 seděl na krhovské tvrzi Jan Měřička z Těškovic. V r. 1502 byla Krhová součástí panství Rožnov. Roku 1953 byla obec připojena k městu Valašské Meziříčí, na základě výsledku místního referenda se od r. 2013 stala opět samostatnou obcí.

Původně zemědělská obec značně změnila svůj ráz po založení sklárny v Krásně r. 1855, což ovlivnilo růst obce a především vzrůst počtu dělnictva a dělnického hnutí. Zhruba dvě třetiny obyvatelstva z Krhové byly zaměstnány ve sklárnách, menší část našla obživu v cihelně v Hrachovci a část v tabákové továrně v Novém Jičíně. Krhová patřila k nejvýznamnějším centrům tkalcovství, pracovali zde tři samostatní tkalci a 28 tkalcovských dělníků, víc jich měli už jen v nedaleké Zašové. Významným byl též pletárenský podnik a výrobna dřevěných hraček, která zde má své sídlo doposud.

Krhová v minulosti proslula sirnými lázněmi. Stávaly na Jehličné, kde se vyskytovala železnato-sirnatá voda. Roku 1861 byla při léčivém prameni zřízena lázeň (Wittigsbad), v níž se při terapii mimo jiné užívaly, jak už místní název napovídá, léčebné účinky jedlového jehličí. Památkou na dávno zašlou lázeňskou slávu je dodnes alespoň studánka Jarošovka.

Obr. Studánka Jarošovka – jedna z nejznámějších studánek na Valašskomeziříčsku. Foto J. Husák, 2018

Významné stavby

Na území obce se nachází pomník T. G. Masaryka se jmény padlých v 1. světové válce a se jmény obětí 2. světové války. Dále pak pamětní deska sovětské zpravodajské skupiny „Karel 20” umístěná na restauraci Jehličná. Nedaleko studánky Jarošovka stojí zděná kaplička připomínající dávnou tragickou událost. Pod obrázkem najdeme text: „V 18. století za hrozné bouře a průtrže mračen v těchto místech zahynul i se svým potahem robotník Smolka při odvozu dřeva z lesa. Čest jeho památce!”. Do katastru obce patří též místní část Hrádky, připomínající zaniklou tvrz, která střežila cestu údolím Rožnovské Bečvy. Tvrz se poprvé připomíná v roce 1535 a zanikla zřejmě ještě v 2. polovině 16. století.

Příroda

V místní části Jehličná rostou hned dva památné stromy. Prvním z nich je dub letní, jehož stáří se odhaduje na 400 let. Druhým je pak bezmála dvousetletý jasan ztepilý s krásnou rozložitou korunou.

Výše zmíněná studánka Jarošovka na Jehličné, je jednou z nejznámějších studánek na Valašskomeziříčsku. Jarošovka je výjimečná tím, že mívá dostatek vody i v období sucha. Studánka tak napájí malý, orobincem zarostlý, mokřad kypící životem. Kromě žab či skokanů zde najdeme i užovky a několik druhů vážek. Pod vrcholem Budička se nachází krytá studánka vyložená kamenem s názvem „Pod Budičkou”. V místní části Kulíšek se pak nachází studánky „Pod Kulíškem” a „Kinclova studánka”. Nedaleko Jarošovky nalezneme též starou zapomenutou studánku či spíše pramen „U Milířů”. Jak už její název napovídá, nedaleko odtud se dříve pálívalo v milířích dřevěné uhlí a uhlíři si z pramene brali vodu.

Část katastru Krhové leží v CHKO Beskydy, která je svou rozlohou největší chráněnou krajinnou oblastí České republiky.

Významné osobnosti

V Krhové se narodil Rudolf Pernický (1915-2005) – generálmajor, příslušník československého zahraniční armády v období druhé světové války. Dále pak Robert Pavlík (1912-2002), voják, později generál sloužící za 2. sv. války u 2. pěšího pluku Čs. legie ve Francii, následně u 2. tankového praporu v Anglii. Oba přežili peripetie útěku z okupovaného Československa do Anglie, aby se zanedlouho vrátili zpět a pomohli osvobodit svou vlast. Oba také obdrželi nejvyšší státní vyznamenání – Řád Bílého lva. Dalším význačným rodákem je akademický malíř a grafik Karel Solařík (1915-2007).

Obr. Celkový pohled na obec Krhová. Foto J. Husák, 2018

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Orálek, M. [ed.], 2005: Naučné stezky realizované Českým svazem ochránců přírody Valašské Meziříčí. ČSOP Valašské Meziříčí, Valašské Meziříčí, 58 s.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Stoklasa, R., 2012: Prameny na Valašsku a v Podbeskydí. Radovan Stoklasa, Rožnov pod Radhoštěm, 143 s.

Místopisný průvodce – Mistopisy.cz (Místopisný seznam obcí České republiky) – Krhová [online], [cit. 19. 6. 2018]. Dostupné z <https://www.mistopisy.cz/pruvodce/hledani/?q=krhov%C3%A1&region=>

Národní registr pramenů a studánek [online], [cit. 19. 6. 2018]. Dostupné z <http://www.estudanky.eu>

Soupis památek – encyklopedický přehled sídel (Tvrz Krhová) [online], [cit. 8. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.soupispamatek.cz/arl-kcz/cs/detail-kcz_un_auth-0002939-Tvrz-Krhova/>

Spolek pro vojenská pietní místa – Krhová [online], [cit. 19. 6. 2018]. Dostupné z <https://www.vets.cz/vpm/14743-hrob-robert-pavlik/>

Informační zastavení č. 14 BYNINA

Bynina se rozkládá podél potoka Byninky, na jihozápadním úpatí posledních výběžků Veřovických vrchů. Spolu s Hrachovcem, Juřinkou, Lhotou a Podlesím je částí Valašského Meziříčí.

Původ jména Bynina je nejasný, patrně je odvozen od německého die Biene (včela) a připomíná tak významný zdroj obživy zdejších prvotních osadníků. Charakter plužiny odpovídá lesním lánovým vsím, které vznikaly za časů středověké německé kolonizace. První písemné zprávy o vsi spadají do 60. let 14. století. Tehdy tvořila součást markraběcího manství, později se stává součástí panství rožnovského. V Bynině vznikly v 18. století dva dvory (Mariánský a Tereziánský) patřící velkostatku Krásno. Místní obyvatelé se živili zejména zemědělstvím, od 19. století však nalézala řada z nich obživu v továrnách ve Valašském Meziříčí, Krásně a Novém Jičíně. Kromě toho se počalo rozvíjet též drobné živnostenské podnikání. V r. 1896 začal v obci svůj provoz obchod s cukrem, kávou a petrolejem, od 1897 krupařství a prodej piva a lihových nápojů. Na počátku 20. století přibylo krejčovství, stolařství, obuvnictví a pět obchodů se smíšeným zbožím. V l. 1907-1924 začala v obci působit řada dalších živnostníků – šlo o prodejce chleba, pečiva, cukru, kávy, oděvů, školních a psacích potřeb a provozovatele hudby.

Dominantou obce je kaplička a socha Panny Marie z roku 1884. U dvora Domoraz, východně od obce, se nalézá památkově chráněný kamenný krucifix z roku 1793. Na odstupňovaném soklu se sekaným nápisem je situován kříž s kamenným korpusem Ukřižovaného. Tento kamenný kříž je hmotným dokladem kulturně historického vývoje, pozdně barokní mentality a zbožnosti. Jedná se o kvalitní datovanou rokokově-klasicistní plastiku, cenný doklad drobné sakrální architektury, která charakterizuje česká a moravská venkovská sídla.

Na katastrálním území Byniny, na kopci Obilná, byl nalezen hrot bronzového kopí s tzv. plamenovitým listem. V této poloze se jedná o jediný nález, i když jsou v její blízkosti známy lokality lužické kultury, jako například Byninský vrch a pohřebiště Helštýn. Datování nalezeného kopí je obdobné, jde o typ z pozdní doby bronzové, poměrně často nacházený ve střední Evropě.

Obr. Nedaleko kapličky v Bynině se nachází statný dub, o kterém jedna z pověstí praví, že se na něm za temných letních nocí objevuje svítící ohýnek. Foto J. Husák, 2018

Obr. Výklenková zděná kaple v Bynině. Foto J. Husák, 2018

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.

Památkový katalog – krucifix, Bynina[online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.pamatkovykatalog.cz/?element=12783412&sequence=19&mode=fulltext&region%5B0%5D=Zl%C3%ADnsk%C3%BD+kraj&county%5B0%5D=Vset%C3%ADn&municipality%5B0%5D=Vala%C5%A1sk%C3%A9+Mezi%C5%99%C3%AD%C4%8D%C3%AD&resultsDisplay=table&order=relevance%3Adesc&action=element&presenter=ElementsResults>

Přehled výzkumů, recenzovaný časopis, 2016 (Arechologický ústav Akademie věd České republiky v Brně), řoč. 57, č. 1 [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z

<http://arub.avcr.cz/miranda2/export/sitesavcr/arub/prehled-vyzkumu/prehled-vydanych-cisel/files/PV-57-1_doba_bronzova.pdf>

Valašské Meziříčí – oficiální internetové stránky (Bynina), [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.valasskemezirici.cz/bynina/ds-1021>

Informační zastavení č. 13 PODLESÍ

Názvem Podlesí se obec označuje od r. 1960, kdy došlo ke spojení obcí Brňov a Křivé. Počátkem roku 1980 byla pak obec Podlesí připojena k městu Valašské Meziříčí jako jeho místní část.

Brňov

Název vsi se ve starších pramenech objevuje ve tvaru villam Brunnow (1297). Ves byla pojmenována patrně podle olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku (1247-1281) a vznikla před rokem 1281. Počátky Brňova souvisejí s tzv. německou kolonizací výše položených svahů v povodí řeky Bečvy. Brňov se v průběhu 14. století stal součástí rožnovského panství pánů z Kravař. V l. 1446–1449 se připomíná Jan z Brňova a roku 1463 Václav z Brňova. Jaké však bylo skutečné postavení brňovských panošů, nevíme. Mohli držet buď celou ves, nebo jen dědičné fojtství. Roku 1504 už je Brňov opět uveden jako nedílná součást rožnovského panství, u něhož zůstal až do konce feudalismu.

Místní obyvatelé se živili většinou zemědělstvím. Již počátkem 16. století se připomíná mlýn s pilou „Na Konvici”, ve 2. polovině 16. století dva mlýny v „Kamenném”. V 19. století byla „Na Žabárně” kolářská a kovářská dílna, v níž se vyráběly bryčky a kočáry.

Mezi kulturní památky Brňova patří roubená kaplička stojící ve středu obce, kopie původní pozdně barokní stavby z poč. 19. století. Pozoruhodný je též pískovcový skalní útvar na temeni kopce Medůvka, kterému se podrobněji věnuje zastavení č. 11. Menší pískovcové skály lze najít východně od Medůvky na vrcholu kopce Kozinec (608 m). V zájezdním hostinci „Na Žabárně” trávil roku 1905 prázdniny T. G. Masaryk se svou rodinou. O jejich pobytu zde se můžete blíže dočíst na zastavení č. 12.

Křivé

Obec Křivé leží v jihozápadním výběžku Vsetínských vrchů. Název obce si můžeme vyložit tak, že osídlení mělo nepravidelný, křivý tvar. Středem obce protéká Křivský potok, zvaný též v horním toku Řehlůvka, neboť pramení v lese na území zaniklé vsi Řehlov. Památkou na ni je obrázek Panny Marie při lesní cestě pod hřebenem Brda. Na území lesa Řehlova, který patřil městu Meziříčí a tvořil zvláštní enklávu v křivském katastru, byly dříve včelíny meziříčských měšťanů.

První písemnou zmínku o vsi máme z r. 1376, tehdy byla součástí léna Arnoltovice. Vzniklo v období tzv. německé kolonizace, patrně někdy v rozmezí let 1250-1350. Nasvědčuje tomu charakteristický půdorys jednořadové plužiny, přičemž za selskými grunty se táhnou k nim příslušné polnosti až k hranicím katastru. Pravděpodobně v důsledku změn, jež s sebou přineslo husitské hnutí, bylo Křivé a některé další obce od biskupského léna odtrženy a staly se součástí alodního dědičného panství rožnovského.

V Křivém se nacházejí tři kříže: z r. 1905, 1930 a na návsi z r. 1949, který stojí na místě kříže, který tu stál už r. 1836. Koncem července 1939 byla dostavěna kaple. Průčelní obraz namaloval Miloš Bublík, profesor odborné školy z Valašského Meziříčí. Ve středu obce se nachází pomník obětí 2. světové války, nedaleko od něj pomník padlých v 1. světové válce.

V roubeném stavení, v části Podhájí, najdeme pamětní desku narození bratrů – historik a spisovatel Miloslav Baláš (1907-1983) je známý především díky valašským vyprávěnkám Kouzelný kvítek či Čarovné housle. Etnografa Emanuel Baláš (1914-1966) shromáždil bohatý materiál o lidových stavbách v českých zemích, z něhož vytěžil řadu studií a pojednání. Zvýšenou pozornost věnoval také záchraně lidových stavebních památek.

V Podlesí nalezneme též rybník, sloužící zejména ke sportovnímu rybolovu. Najdeme zde kapry, candáty, amury, štiky, sumce, cejny, plotice, ale také úhoře.

Obr. Rybník v Podlesí je intenzivně rybářsky využíván. Mimo chovu ryb je také významným útočištěm pro velkou řadu obojživelníků. Foto J. Husák, 2018

 

 

Literatura a zdroje

Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.

Galerie osobností (Miloslav Baláš), [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <https://galerieosobnosti.muzeumnj.cz/miloslav-balas>

Osobnosti regionů (Emanuel Baláš), [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.osobnostiregionu.cz/regiony/3102>

Valašské Meziříčí – oficiální internetové stránky (Podlesí), [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.valasskemezirici.cz/podlesi/ds-1020>