Tvorba Dušana Váni (1982) je plná výrazových proměn, rozdílných tvůrčích přístupů a svébytného humoru. Pokud bychom chtěli formulovat určitou jednotící linii jeho tvorby, mohli bychom uvést jeho kutilskou zálibu pro konstruování, utváření a spojování nejrůznějších materiálů v kombinaci s nejnovějšími digitálními technologiemi, elektronikou a 3D tiskem, umožňujícím nové metody umělecké tvorby. Váňa se svou prací řadí k aktuálnímu trendu progresivního digitálního sochařství, využívající digitálně podporované navrhování objektů.
V době studií na Fakultě výtvarných umění v Brně v ateliéru sochařství se Váňa zaměřil na realisticky pojednanou sochu, bustu nebo tělesný fragment, kterou následně oživil pomocí digitálních či elektronických technologií. Voyer z roku 2008 je realistickou autoportrétní bustou, do níž jsou vloženy oči ovládané dvoukanálovou vysílačkou a sledující pohyb v místnosti. V diplomové práci z roku 2011 vyústila tato poloha jeho tvorby v sérii antropomorfních kinetických objektů s názvy Prsar, Uchýli a Šmíráci. Veristicky pojednané lidské fragmenty, vytvořené částečně ze silikonu, přitahují pozornost svojí haptičností, která umocňuje tělesnost a erotičnost těchto motivů. Dokonale provedené umělé náhražky jsou uvedeny do pohybu pomocí elektroniky (ňadro pulzuje, uši se naklápí jako motýlí křídla a prsty šmírují a rejdí po vytyčené ploše). Výsledný dojem není vzdálený surreálné poetice okořeněné osobitým humorem.
Prací se silikonem Váňa volně pokračuje také v nejnovějších pracích. Hrušky nebo Kokos z roku 2013 jsou zdánlivě dokonalou nápodobou skutečného ovoce; ve skutečnosti však jsou pojednány jako antropomorfní tvary evokující až fyzicky lidskou kůži doplněnou skutečnými lidskými chlupy. Nečekaně se nám místo chuťových buněk aktivizují hmatové a haptické smysly.
Odlišnou polohu Váňovy tvorby představují minimalistické, geometrické a kinetické objekty, vytvářené často na základě matematických či fyzikálních zákonů a systémů. Bílý krystal, Polarita z r. 2003 nebo Rubikův krystal z r. 2011 rozvíjí schéma fraktálu, Pulsar z r. 2009, sleduje obdobné téma v podobě složitého geometrického pulzujícího tělesa. Minimalisticky úsporně působí Monolit z r. 2009, statická rozměrná stéla tvořená kovovým rámem vyplněná černými mojitovými brčky. Místo hmotného monolitu je výsledkem subtilní geometrický rastr propouštějící světlo. Statický blok je současně aktivizován pohybem diváka, připomínající reminiscenci na evropský minimalismus nebo nové tendence z 60. let.
Dušan Váňa studoval v letech 2005-2011 Fakultu výtvarných umění VUT v Brně v Ateliéru sochařství 1 u doc. ak. soch. Michala Gabriela, kde od roku 2012 působí jako technický asistent.
Účastnil se řady kolektivních i samostatných výstav, naposledy v roce 2013 výstavy Everything Digital, SVA Flatiron Gallery, 133/141 West 21 Street, NYC nebo výstavy Krystalíza her, Muzeum města Brna, Hrad Špilberk pod vedením Petra Nikla.
Úvodní slovo: Libor Novotný
Během vernisáže vystoupí: Jan Šnéberger
Kurátor výstavy: Leszek Wojaczek
Vystoupí: Pavel Fajt
Více o vystavujícím: Dušan Váňa
19. 11. v 16.00 hod. – Komentovaná prohlídka za přítomnosti autora výstavy. Seznámíme se s jeho dosavadní sochařskou tvorbou i o práci s 3D technologiemi v digitálním sochařství.