Bynina se rozkládá podél potoka Byninky, na jihozápadním úpatí posledních výběžků Veřovických vrchů. Spolu s Hrachovcem, Juřinkou, Lhotou a Podlesím je částí Valašského Meziříčí.
Původ jména Bynina je nejasný, patrně je odvozen od německého die Biene (včela) a připomíná tak významný zdroj obživy zdejších prvotních osadníků. Charakter plužiny odpovídá lesním lánovým vsím, které vznikaly za časů středověké německé kolonizace. První písemné zprávy o vsi spadají do 60. let 14. století. Tehdy tvořila součást markraběcího manství, později se stává součástí panství rožnovského. V Bynině vznikly v 18. století dva dvory (Mariánský a Tereziánský) patřící velkostatku Krásno. Místní obyvatelé se živili zejména zemědělstvím, od 19. století však nalézala řada z nich obživu v továrnách ve Valašském Meziříčí, Krásně a Novém Jičíně. Kromě toho se počalo rozvíjet též drobné živnostenské podnikání. V r. 1896 začal v obci svůj provoz obchod s cukrem, kávou a petrolejem, od 1897 krupařství a prodej piva a lihových nápojů. Na počátku 20. století přibylo krejčovství, stolařství, obuvnictví a pět obchodů se smíšeným zbožím. V l. 1907-1924 začala v obci působit řada dalších živnostníků – šlo o prodejce chleba, pečiva, cukru, kávy, oděvů, školních a psacích potřeb a provozovatele hudby.
Dominantou obce je kaplička a socha Panny Marie z roku 1884. U dvora Domoraz, východně od obce, se nalézá památkově chráněný kamenný krucifix z roku 1793. Na odstupňovaném soklu se sekaným nápisem je situován kříž s kamenným korpusem Ukřižovaného. Tento kamenný kříž je hmotným dokladem kulturně historického vývoje, pozdně barokní mentality a zbožnosti. Jedná se o kvalitní datovanou rokokově-klasicistní plastiku, cenný doklad drobné sakrální architektury, která charakterizuje česká a moravská venkovská sídla.
Na katastrálním území Byniny, na kopci Obilná, byl nalezen hrot bronzového kopí s tzv. plamenovitým listem. V této poloze se jedná o jediný nález, i když jsou v její blízkosti známy lokality lužické kultury, jako například Byninský vrch a pohřebiště Helštýn. Datování nalezeného kopí je obdobné, jde o typ z pozdní doby bronzové, poměrně často nacházený ve střední Evropě.
Obr. Nedaleko kapličky v Bynině se nachází statný dub, o kterém jedna z pověstí praví, že se na něm za temných letních nocí objevuje svítící ohýnek. Foto J. Husák, 2018
Obr. Výklenková zděná kaple v Bynině. Foto J. Husák, 2018
Literatura a zdroje
Nekuda, V. [ed.], 2002: Okres Vsetín – Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín, Vsetín, 963 s., ISBN 80-7275-024-0.
Pavelka, J., Trezner, J. [eds.], 2001: Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, Vsetín, 486 s. + 64 s. bar. přílohy, ISBN 80-238-7892-1.
Památkový katalog – krucifix, Bynina[online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.pamatkovykatalog.cz/?element=12783412&sequence=19&mode=fulltext®ion%5B0%5D=Zl%C3%ADnsk%C3%BD+kraj&county%5B0%5D=Vset%C3%ADn&municipality%5B0%5D=Vala%C5%A1sk%C3%A9+Mezi%C5%99%C3%AD%C4%8D%C3%AD&resultsDisplay=table&order=relevance%3Adesc&action=element&presenter=ElementsResults>
Přehled výzkumů, recenzovaný časopis, 2016 (Arechologický ústav Akademie věd České republiky v Brně), řoč. 57, č. 1 [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z
<http://arub.avcr.cz/miranda2/export/sitesavcr/arub/prehled-vyzkumu/prehled-vydanych-cisel/files/PV-57-1_doba_bronzova.pdf>
Valašské Meziříčí – oficiální internetové stránky (Bynina), [online], [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z <http://www.valasskemezirici.cz/bynina/ds-1021>