Nad vsí stojí u cesty na kamenném podstavci kříž z roku 1885, vztyčený k tisíciletému výročí příchodu Konstantina a Metoděje na Moravu.
Cyklostezku v těchto místech protíná Naučná stezka Jana Karafiáta, která vede z Valašského Meziříčí směrem k přehradě Bystřička. Jak už její název napovídá, je věnována Janu Karafiátovi (1846-1929), který sloužil 20 let na Velké Lhotě jako evangelický kněz. Je autorem jedné z nejoblíbenějších knih pro děti – Broučci, v níž dětská fantazie přirozeně splývá s všední realitou, snoubí motivy pohádkové s přírodními a folklorními. Po prvním vydání kniha bez ohlasu zapadla, teprve druhé ilustrované vydání se proslavilo a kniha se dočkala i cizojazyčných překladů a televizního zpracování.
Jan Karafiát pocházel ze staré písmácké rodiny se silnou evangelickou tradicí. Jeho strýc Václav Karafiát (1794-1874), evangelický kněz, byl autorem populárních Ranních a večerních modliteb pro evangelické křesťany, nazývaných Karafiátky.
Když se reformovaný farář Jan Karafiát dozvěděl, že je volné místo v Hrubé Lhotě (nyní Velká Lhota), neváhal a hned se o něj přihlásil. Roku 1875 se zde tak ve svých 29 letech stává farářem ve zdejším unikátním tolerančním kostele (zastavení č. 5.). Mezi přívrženci reformovaného hnutí už měl renomé, které si získal vydáním spisku o Husovi. Členové sboru jej tak přijali, aniž by jej slyšeli kázat, což bylo velmi neobvyklé. Poměry na Valašsku tenkrát nebyly jednoduché. Po letech si o tom ve svých pamětech poznamenal: „Silnice ve lhotecké farnosti nebyla tenkrát vlastně žádná a spojovací cesty byly napořád všechny chatrné. Průmyslu bylo velice málo a zámožnost žádná… Už ty jejich příbytky byly velice chatrné. Člověk by čekal v takové dřevěné chaloupce příjemné teplo, zatím jsem já v ní často našel hroznou zimu. Veliká pec zaujímala značnou část jizby, ale topilo se v ní i vařilo ze síně. V hospodách bylo vše příznivěji uspořádáno a není divu, že se v nich mnohým mnohem více líbilo než doma”.
Na Valašsku projevil Karafiát své demokratické cítění. Zrušil například poplatky za školu, pohřbíval sebevrahy, a ačkoliv vnitřně nesouhlasil s konfesně smíšenými sňatky, takové snoubence oddával. Za svého dvacetiletého pobytu na Hrubé Lhotě se zabýval studiem a rozborem Kralického Nového zákona, připravil revizi a kritické vydání Bible kralické. Rodák z Jimramova na Vysočině hledal ticho a klid, chtěl se věnovat vědecké práci. To vše se mu v Hrubé Lhotě splnilo. Právě zde též dokončil legendární Broučky, kteří si podmanili už několik dětských generací. Dva roky poté, co se jeho Broučci stali knižním hitem, v červnu roku 1895 pro neshody s nadřízenými dobrovolně úřad na Valašsku složil a odešel do Prahy, kde se věnoval práci na revizi Bible kralické.
Dne 26. Září 1896, rok po odchodu z Hrubé Lhoty, si do svého deníku napsal: „Mně se na Valašsku líbilo, když jsem tam ponejprv vkročil; mně se na Valašsku po dvacet let líbilo, i když se mi tam mnohé věci nelíbily; mně se na Valašsku líbilo, i když jsem rád odcházel; a když toto píši, já se zalíbením na Valašsko vzpomínám”.
Obr. Kříž z roku 1885 byl vztyčen k tisíciletému výročí příchodu Konstantina a Metoděje na Moravu. Foto J. Husák, 2018
Literatura a zdroje
Dvorský, M. et al., 2007: Přírodou a historií Valašskomeziříčska po naučných stezkách. Český svaz ochránců přírody Valašské Meziříčí, Valašské Meziříčí, 66 s.
Malá, M., 2014: Legendární Broučky dokončil Karafiát na Valašsku [online], [cit. 3. 7. 2018]. Dostupné z <https://zlin.idnes.cz/pusobeni-autora-broucku-jana-karafiata-v-hrube-lhote-f9w-/zlin-zpravy.aspx?c=A140201_2029081_zlin-zpravy_ras>
Osobnosti Valašského Slavína [online], [cit. 3. 7. 2018]. Dostupné z <https://www.vmp.cz/cs/navstevnici-prohlidka-muzea/prohlidka-muzea/drevene-mestecko/valassky-slavin/osobnosti-valasskeho-slavina.html>