BIO

Někdy během roku 1984 pokukoval tehdy ještě náctiletý Pavel Tabásek zvědavě po svém starším bratrovi a se zájmem sledoval jeho hru na kytaru. Nezůstalo však jen u pokukování, Pavel se na libozvučný nástroj začal sám učit (odkoupiv od bratra nákresy prvních akordů za 25,- Kč).  A nejen učit, ale i psát vlastní písničky, zatím jen do šuplíku. To změnila po několika letech (1990) až jeho současná žena Jitka, se kterou se seznámil právě díky kytaře a která ho povzbudila slovy „Proč to nezkusíš zahrát někde lidem? Mně se zdá prostě dobré.“

Pavel ji poslechl a začal zvolna koncertovat. V rozletu jej ale na čas zastavila stavba rodinné dřevěnice, během které měl ale spoustu času na přemýšlení, co s muzikou dál. Když měl v roce 2003 hotovo (dřevěnici), začal se rozhlížet kolem (po spoluhráčích). Tento moment můžeme považovat za počátek hudebního uskupení.

Ve zkušebně se začali potkávat Pavel, bubeník Michal Baran, baskytarista Marek Bogar a klávesista Honza Ondrušek. Nastalo klasické období začínající kapely, střídání na hráčských postech a hlavně tvorba autorských písní a jejich aranžování. Jako stabilní sestava se nakonec ustálí složení Pavel Tabásek (kytary, zpěv), Honza Ondrušek (klávesy, zpěv), Marek Bogar (basa, zpěv) a Libor Jandík (bicí).

V roce 2008 se Partyja přihlásila do konkurzu festivalu Zahrada v Náměšti na Hané a hned napoprvé získala možnost vystoupit na hlavním pódiu. Prakticky vzápětí přišlo pozvání do rádia Proglas a českým éterem se rozezněla první píseň, zatím jen z kapelní demonahrávky.

Jen o půl roku později Pavel a jeho spoluhráči seznali, že mají dostatek materiálu k natočení debutového CD. Na přelomu let 2008/2009 tedy světlo v lisovně Loděnice a hned potom i světlo světa spatřilo album s názvem Chci zas cítit léto, které bylo ve Vizovicích bez odkladu pokřtěno.

Pro Tabáseka & Paryju nastalo intenzivní období koncertování, během kterého si ale našli čas na psaní nových písniček, rozhovory pro rádia a trojnásobnou výhru v hitparádě Radia Samson s písní O ženách blues.

V roce 2011 si Pavel Tabásek dodal odvahy a na Festival zahrada přihlásil kromě kapely i sám sebe jako písničkáře. V konkurenci tří set přihlášených obsadila Partyja páté místo, sólista Pavel si vyzpíval místo druhé. O rok později v Jindřichově Hradci na Folkové růži získal Pavel písničkářského Krtka a jeho vítězný zpěv se ještě ráno rozléhal nad klidnou hladinou řeky Nežárky.

Po tomto pozitivním zážitku se Pavel rozhodl již natrvalo vystupovat jak s kapelou, tak sólově. V letech 2013 a 2014 odehrál nespočet vystoupení. Název kapely byl mírně poupraven z Tabáskova partyja  na Tabásek & Partyja a kapela začala intenzivně pracovat na akustických aranžích svých písní.

Promítání dokumentárního filmu.

Může se soubor seniorů a seniorek, jehož věkový průměr se blíží devadesátce a skoro všichni členové vlastní umělou kloubní náhradu, úspěšně zúčastnit hiphopové taneční soutěže? Film sleduje fascinující cestu novozélandských nadšenců, kteří to se svým vystoupením chtějí dotáhnout až do Las Vegas. Životní elán a nadhled jim rozhodně nechybí. Díky pozitivnímu přístupu se jim daří překonávat i zdánlivě neřešitelné překážky a dokazovat, že věk je jen číslo a s humorem jde všechno lépe. Oporou i blízkou přítelkyní je pro ně mladá manažerka a trenérka Billie, pro kterou představují překážky pouze výzvu na cestě s jasným cílem. Jak sama říká: „Pojedete všichni, i kdyby to bylo v urně.“

Režie: Bryn Evans, Nový Zéland 2014, 93 minut.

Setkání plné veselých i smutných písní o minulosti, současnosti i budoucnosti

Básník a dumkař Pavel J. Hejátko se narodil 30. září 1975 v Rakovníku. Doposud vydal sedm básnických sbírek. Od roku 2002, kdy vyšla první z nich, publikoval v časopisech jako Protimluv, Psí víno, Dno, Obrys-kmen, Divoké víno, Dobrá adresa, Tvar, A2 a dalších. Jeho poezie je označována jako postromantická, vedle témat sociálních a politických zasahuje v poslední době i do oblasti milostné lyriky. Prošel zaměstnáními jako pitevní sanitář, streetworker, pekař, kopáč, skladník, opravář laviček, vazač knih, lepič kolků nebo lakýrník. Dnes se živí jako básník na recitálech, příležitostný překladatel na volné noze a prostřednictvím brigád.