Pátek 8.4.2016 – Neděle 29.5.2016
František Kowolowski (1967) obecně zapadá do rámce ostravské výtvarné scény, jenž se vyprofilovala kolem poloviny devadesátých let. Od roku 1986 studoval v ateliéru malby Jana Tarasina a Ryszarda Winiarskiego na Akademia Sztuk Pięknych w Warszawie, kterou absolvoval v roce 1991 svou diplomovou prací s názvem Mýty a živly. V, pro Cenu Jindřicha Chalupeckého, překotném roce 2000 byl dokonce jedním z jejích finalistů. Zatímco v Brně, jeho bydlišti, je patrně nejvíce v podvědomí jeho vynikající kurátorská činnost – postupně v Moravské galerii v Brně (1994 – 1996) a Domě umění města Brna (od roku 2000) a činnost na poli teorie umění, tak v Ostravě je jedním ze základních pilířů tamější umělecké scény. Mimo pedagogické působení na Fakultě umění Ostravské univerzity v Ostravě, co by vedoucí Ateliéru malby II, je také společně s Jiřím Surůvkou a Petrem Lysáčkem jedním ze členů skupiny František Lozinski, o.p.s.
Pro Kowolowského akční tvorbu, která je důležitou součástí jeho díla, je typickým rysem zkoumání role umělce skrze jeho vlastní fyzické nasazení a pro ostravskou scénu tolik typický model sociálně kritické a ironické subverze, jejíž gesta jsou umělci delegována na svou vlastní osobu do podoby tzv. zrcadla, jsou jistě rovněž jeho neodmyslitelnou součástí. V konečném důsledku je v jeho performancích důležitým motivem mlčení a samotné sdělení prostřednictvím stručných a dobře mířených hesel. Za všechny může být dobrým příkladem video This Body Belongs to Art z roku 2002, na němž si nechal do zad vyřezat tento nápis jako demonstraci aspektu tělesného nasazení v umění. V rámci jiné akce, provedené v čínském Pekingu, s názvem Nomádská strategie (2009), při níž přímo ve veřejném prostoru tiše demonstroval s drobnými kartonovými tabulkami, jenž nesly hesla jako World is our image, This reality was captured by art nebo Time is composed of nothing.
Pro jeho dílo, řekněme, hmotného charakteru je opět typická vlastní časovost, procesuálnost a jakási nestálost. Za příklad poslouží instalace s názvem Lokální entropie (2008) nebo jeho Depozitáře. Prvním takovým depozitářem byla Kancelář (2000, Finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého, Veletržní palác), jenž byla matematickým rozkladem inventáře kurátorského pracoviště. Jeho druhý Depozitář (2002, Moravská galerie v Brně) byl instalací skutečného depozitu se sbírkovými předměty Moravské galerie s kartotéční skříní a stolem pro jeho správce a zatím posledním takovým depozitem byla jeho výstava s názvem Depositum v Galerii výtvarného umění v Ostravě (2012), v němž již však poprvé použil výhradně svá vlastní díla.
Studia
2006 “Exploring Urban Space“, Public Space- Bukuresti, Romania
2004 Sympozium k výstavě Four rouses, Galerie Arsenal, Bialystok, Polsko
1999 Institut fur kulturwissenschaft, Wien 1999
Profese
Od roku 2004, odborný asistent ateliéru Malba II, Institut pro umělecká studia Ostravské univerzity
Od roku 2004, externí pedagog na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně – ateliér videa prof. Rónaie.
Od roku 2000 kurátor Galerie G99, Dům umění města Brna
Od 1997 roku kurátor, Galerie Mladých U dobrého pastýře, Dům umění města Brna
1996 – 2002, externí pedagog malby a kresby na Janáčkové Akademii muzických umění v Brně, Katedra scénografie.
1994 – 1996, Moravská Galerie v Brně, lektor a kurátor současného umění.
Beseda s českým mořeplavcem, filmařem a spisovatelem, který si dokázal splnit své sny.
Rudolf Krautschneider stavitel jachet a mořeplavec. Převážně se živí jako dřevorubec. Rád píše knihy, ale nerad je prodává. Vášnivý propagátor mořeplavby a terapie na moři.
Narodil se ve Vídni, dětství strávil ve Znojmě. Se sedmimetrovou Velou doplul v roce 1977 až za severní polární kruh, v roce 1982 s ocelovou plachetnicí Polka do Jižní Ameriky, kde se nechtěně přimíchal do války o Falklandy. V letech 1990-94 obeplul na jachtě Polárka společně se dvěma Antarktidu. Po návratu z plavby kolem světa začal organizovat plavby pro děti z dětských domovů a pro lidi kteří se léčí ze závislosti na drogách alkoholu.
V roce 1996 v Polsku koupil rozestavěný trup dřevěné plachetnice a se skupinou nadšenců ho dokončil – karaka Victoria vyplula roku 1999 na plavbu kolem světa. Ruda vedl Victorii (která tehdy neměla motor) z Polska kolem Evropy až na Floridu. Po zabudování motoru předal vedení Victorie Jindřichu Kuchejdovi , který s Victorií plavbu kolem světa dokončil.
Sám plul na Polárce na sever, kde to má nejraději – do Grónska, na Island, Jan Mayen, … (2001-2004)
Inscenace Commedia dell´arte vznikla někdy v průběhu léta roku 1995, kdy se herci ze dvou spřátelených brněnských divadel (HaDivadla a Divadla Husa na provázku) spojili se svým spolužákem z JAMU – režisérem Zdeňkem Duškem, aby připravili vlastní „zábavné“ představení. S představením herci v letních měsících objížděli české hrady a zámky a přivydělávali si tak na živobytí. Postupem času se ale tato komedie stala tak slavnou, že ji Spolek sešlých začal hrát i v průběhu roku v různých divadlech České republiky. Příběh je poplatný žánru Commedia dell´arte, chamtivý Pantalone (Marek Daniel) touží po krásné Isabelle (Tatiana Vilhelmová / Gabriela Štefanová), ta miluje romantického Leandra (Michal Bumbálek / Roman Slovák), který o ni soupeří ještě s chvástavým Capitánem (Pavel Liška). Celým dějem provází Harlekýno (Roman Slovák / Leoš Noha), kterému sekunduje Pantalónova služebná Kolombína (Ivana Hloužková).
Přednáška Michala „Kodyho“ Kislicki, humanitárního dobrovolníka, který pomáhá přímo ve válečné zóně.
Součástí přednášky je dražba obrazu Petra Hajdyly, výtěžek půjde na pomoc válkou postiženým dětem.
Nezávislá divadelní scéna SEMTAMFOR
Čas? Ten pracuje pro nás!
Detektivní hra o čtyřech obrazech, plná napětí a zvratů s nečekaným rozuzlením.
Pojďte s námi do jedné chaty v Alpách, nedaleko Chamonix, kde se před vámi rozjíždí příběh plný napětí a zvratů a lží, z nichž nakonec vzejde pravda. Pravda o tom, co se vlastně skutečně přihodilo Danielu Corbanovi…
Autor: Robert Thomas
ALŽBĚTA KOLEČKÁŘOVÁ & Black Souls (soul-reggae-blues)
Black souls je kapela z Prahy plná zkušenných muzikantů v čele s Alžbětou Kolečkářovou, která oslní jak znělým hlasem, tak hlubokými texty v chytlavých melodiích. Kapela má v srdcích hlavně reggae, které se znatelně promítá do její hudby experimentující s tóny soulu, blues a rocku.
Zakladatelkou kapely a zároveň velmi zkušenou zpěvačkou ( umístění na 6. příčce II. ročníku československé superstar) je Alžběta Kolečkářová , srdcem Black souls bez kterého by celý projekt nikdy nevznikl. „Než jsem se ukázala v televizi, nikdo snad ani netušil jakého daru od Boha si cením opravdu nejvíc. Hudba, zpěv, mít možnost sdílet s lidma tímto způsobem sebe samou a podílet se na mrazivých momentech. To je moje největší láska, díky Bohu.“
Jakub „Sevak“ Šesták, dobrý kamarád Alžběty, se jako první přidal a je bassou celé myšlenky. „Svoje srdce jsem odevzdal hudbě a domovem je mi roots reggae. Mym hlasem je bassline a soundsystem je můj chrám. Produkci ve studiu miluju, live zvučení mě baví, ale hraní s kapelou je nejvíc. Jsem vděčný člen kapel: Black Souls – basa, Jahtec Jammin‘ Job – basa, ExT band – dub efx, perkuse.“
Další do party byl Vojta Vácha, kytarista a zároveň nejmladší člen kapely.“Jako malej jsem byl tátou vychovávanej Hendrixem, Pastoriusem a Parkerem.V 10 mi táta koupil kytaru a pak jsem objevil Redhoty. Ale moje rodina se rozhodla jet do Anglie a já bydlel pár let v tý velký louži .Potom jsme tam začali chodit s kámošema na pivko a měl jsem první kapelu. No a pak sem se vrátil do Čech a nějak sem se proplet až sem.“
Rytmus udává Black souls Martin Šrot. Zkušený bubeník, začínající producent, člen/kapelník Riddimshot (reggae, dancehall) a Bordel (hip/hop). „Na Black Souls mě baví hudební různorodost, autorská tvorba, silný groove a hlavně výborný team nadšených muzikantů s výbornou zpěvačkou v čele. „
Nejnovější člen, všestranný umělec, který se věnuje fotografii, video-tvorbě, divadlu a volným grafickým technikám je Martin svoboda, pianistou v Black souls. Vystudoval scénografii na DAMU a už od malička začal hrát na klavír/klávesy. „Hudba je pro mě jako malování obrazu.. Stejně tak jako v hudbě se namíchávají a nanášejí barvy jako tóny v různých barevných odstínech.. Hudba je plná kontrastů a zároveň čistých plochých míst, které mezi sebou navzájem komunikují a doplňují se v rytmech a intervalech. Je skvělé sdílet s lidmi malování hudebního „obrazu“.
„I v roce 2016 se můžete těšit na naší nezdolně optimistickou,neodolatelně sympatickou a bezkonkurenčně roztomilou hudební skupinku Monkey Business.
Vyjedeme opět a jako vždy v plné zbroji. S vybělenými zuby a novými zlatými můstky, nastřelenými vlasy a odsátým přebytečným tukem,titanovými hlasivkami z dovozu, dokonale procvičenými stupnicemi a rytmy, a navíc posíleni o dvoje prostě perfektní Hammondovy varhany.
Těšte se,nic se vám nestane!“
Pracovníci Muzea regionu Valašsko chystají společně s Městem Valašské Meziříčí unikátní výstavu historických hraček. Zapojit se můžete i Vy! Stačí přinést do muzea Vaši fotografii s hračkou nebo samotnou hračku z 19. nebo 20. století.
___________________________________________________________________________
Originální výstava historických hraček bude k vidění od 28. května v zámku Kinských ve Valašském Meziříčí. Její součástí se mohou stát také obyvatelé Valašského Meziříčí i blízkého či vzdáleného okolí. Pokud přinesete svou fotografii s hračkou nebo samotnou hračku do konce dubna do zámku Kinských, můžete se navíc zúčastnit slosování o zajímavé ceny. K fotografii uveďte své jméno, kontaktní údaje a připojte i příběh hračky – například jak se hračka jmenovala nebo kdo Vám ji daroval.
„Vaše fotografie se v rámci výstavy ocitne ve společnosti snímků známých osobností našeho města, které se s námi také podělí o své hračky a vzpomínky,“ uvádí kurátorka výstavy Mgr. Ivana Ostřanská.
Fotografie budou naskenovány, vytištěny na velkoformátové nosiče a pak poprvé vystaveny v rámci Dne dětí 28. května v zámeckém parku. Všechny zapůjčené fotografie se po výstavě vrátí ke svému majiteli.
Výstava potrvá až do 18. září.
Zpracovala: Bc. Jana K. Bajanová