PROJEKT PARABELUM
Sobota 13.12. 20:00 – M-klub
PROJEKT PARABELUM (metalcore-rock / Praha)
Hodně netuctový projev na hardcorové scéně. Energie, která zatluče lidi do podlahy.
Pražská cyberhardcorová kapela libující si v hutných kytarových riffech, hypnotickém vokálu, brutálním zvuku basy, nekompromisních bicích, elektro-samplech, ale taky ve verneovkách a komiksech, prošla během své třináctileté éry několika interními změnami a různě dlouhými přestávkami. Zkušební a testovací plavby byly nezbytné, aby se vymítily konstrukční vady a nešvary personálu.
Nyní brázdí posádka ponorného člunu Projekt Parabelum podmořské dno natolik bravurně, že s radostí připluje i k vašim břehům, aby zasvětila do svých plánů domorodce a představila jim i nové tracky. To, že se jim skutečně daří, dokazuje i dlouhodobé umístění maxisinglu Odyssea 2038 na předních příčkách hitparády rádia Rockzone.
Valašská noc naturistů
Aquapark Valašské Meziříčí 13. 12. 2014
Čas: 20–23 hod. Po celou dobu v bezplavkovém režimu.
OSUŠKY POVOLENY – PLAVKY ZAKÁZÁNY
(Neplatí pro osoby do 18 let)
Vstupné:
Do celého areálu, včetně. Wellness centra: děti do 7 let ZDARMA, děti od 7–15 let 200,–, dospělí 310,– Aktuální sleva pro členy klubu.
XAVIER BAUMAXA
Čtvrtek 11.12. 20:00 – M-klub
Vstupné v předprodeji 120 Kč, na místě 150 Kč
Xavier Baumaxa (acoustic-crossover), vlastním jménem Lubomír Tichý je litvínovský písničkář a kytarista. V dětství se v lidové škole umění učil na kytaru, ve čtrnácti letech založil svou první kapelu – Prach. Vystudoval pedagogiku s aprobací na češtinu a angličtinu. Než se vydal na sólovou dráhu, působil v kapelách V.M.H. a Faulnamusic. Jeho projev je založen na slovních hříčkách, parodiích na různé hudební styly. Písně jsou prokládány minimalistickou poezií ukrajinského básníka Em Rudenka.
Tři dary a Manželka za 50 ovcí
Městská knihovna Valašské Meziříčí čtvrtek 11. prosince v 17 hodin
filmový festival Jeden svět
Dokumentaristka Erika Hníková se ve svém snímku Tři dary vydala po stopách české pomoci v Afghánistánu. Natáčení dovedlo českou filmařku na sever země, kde se už řadu let snaží společnost Člověk v tísni zlepšit životní podmínky místních lidí, živořících na hranici chudoby v podhorských vesnicích poznamenaných dlouholetou válkou. Dokument je složen ze tří příběhů rodin, kterým Člověk v tísni pomáhá zajistit stabilní zdroje příjmů. Diváci společně s autorkou zjišťují, jak může ovlivnit život rodiny darované hejno slepic, tkalcovský stav nebo včelí roje.
Manželka za 50 ovcí – mnozí afghánští muži vyznávají radikální islám a ctí tradici obchodu s manželkami mladšími o generace, se kterými někdy nejednají lépe než se psy. To je také případ šestnáctileté Sabere, které v sedmi letech zemřel otec a osvojil si ji blízký příbuzný. Když bylo dívce deset, prodal ji o čtyřicet let staršímu Tálibánci, jenž ji čtyřikrát přivedl do jiného stavu. „Často jsem myslela na sebevraždu,“ vzpomíná Sabere na manželský život se slzami v očích. Dívka měla jako jedna z mála štěstí, že se jí podařilo uniknout a ukrýt se v azylovém domě pro ženy s podobným osudem. Ani poté ovšem nemá vyhráno. V upřímném snímku režiséra Nimy Sarvestaniho sledujeme marnou snahu Sabeřiny chudé matky a jejího muže dosáhnout dceřina rozvodu. Když se zdá, že osud je jim konečně nakloněn, nevlastní otec dostává výhrůžky kvůli své druhé dceři, desetileté Farzenah. Výměnou za stádo ovcí ji kdysi slíbil jinému muži. „Splátka“ měla proběhnout po jejích patnáctinách, ženich si však usmyslel, že ji chce dříve…
Film Děda pomáhá Kubíčkovi
Adventní hudební putování
KATARÍNA SZANYI – NADECHNI SE MĚ
Vernisáž: 10. 12. 2014 v 18.00
Středa 10.12.2014 – Pátek 20.2.2015
Malířka Katarína Szanyi vstoupila do širšího kulturního povědomí a do světa galerií v polovině devadesátých let minulého století. Od té doby si její práce setrvale udržují vysokou kvalitu a osobitost.
Svojí tvorbou se nalézá na jakési pomyslné „ženské straně“ – snad by šlo její dílo s jistou mírou zjednodušení označit z hlediska výrazu a tematických preferencí jako feminní (nikoli ovšem feministické!). Je-li v něm cosi z dominancí a rysů spíše ženské empatie a jí odpovídajících reflexí, pak jde nepochybně o něco přirozeně spontánního a samozřejmého (a odtud i sugestivního) než programového a cíleného – na tomto poli se Katarína Szanyi pohybuje s udivující nenuceností a senzitivitou.
Tělo a tělesnost v bohaté škále konotací je jedním z určujících témat Szanyi tvorby. Není ovšem pojímáno v nějaké vizuálně reklamní demonstrativnosti či křiklavosti sociálně genderové povahy – v tom je na současné výtvarné scéně Szanyi pozoruhodným antipodem tradičních gest pojících se obvykle s tímto fenoménem. Její lazurně vrstvené malby jsou procesem psychologicko existenciálních reflexí, jemných ponorů do údělů a s tělesností spjatých osudových daností s jejich mezemi i možnostmi (např. cyklus Autoportréty) – určitý pandán k těmto kreacím pak představují subtilní černobílé a barevně oproštěné práce na bázi ilustrací a drobných výtvarných fragmentů, nabývající až charakteru specifických kaligrafií (svou tvorbou malířka doprovodila i několik básnických sbírek). Transformace a tvarové posuny jednotlivých částí lidského těla (zejména jde o markanty tváře), fragmentarizace a výtvarné synekdochy mění se v abstrakta svého druhu, která na způsob vodoznaku stvrzují autenticitu a originalitu „celku“. Zahlédnutelné právě jen z určitého malířského úhlu pohledu – navzdory své předmětnosti – působí jako naléhavé snové fenomény, jako cosi spíše latentního, na viditelném povrchu rychle zanikajícího, ale o to více podstatného.
Malířský rukopis Kataríny Szanyi se místy vyznačuje až jakousi naturální spontaneitou (občas sugeruje spíše než volní akt něco na způsob přesného přírodního děje či procesu) a její obrazy si formálně uchovávají rysy éteričnosti a čehosi odhmotněného a pomíjivě křehkého (snad se tu projevuje i určitá inspirace orientální kulturou). Úhrnem jsou přesvědčivým svědectvím o tom, co by snad šlo označit filozofickým termínem „eigenwelt“: o pozorném a citlivém vztahování se k sobě, k tělesné existenci, k imperativům a tajemstvím lidského pobytu na tomto světě.
Martin Ondrášek – Za půlnočním sluncem do Laponska
úterý 2. prosince v 18 hodin Městská knihovna Valašské Meziříčí
Dobrodružná výprava pěti Valachů přes Kodaň, Oslo, norské fjordy na Lofoty a Vesterály. Navštívili nejsevernější místa Evropy: Nordkapp, poloostrov Nordkinn, zastavili se u kouzelných finských jezer. Na cestu zpět se vydali přes ruský Murmansk, poloostrov Kola, kolem Bílého moře do Petrozavodsku, odkud pluli kometou do skanzenu Kiži na Oněžském jezeru. V Petrohradu zažili bílou noc a přes Petrodvorec, Tallinn, Rigu a Horu křížů se vrátili domů.
Václav Hybš s orchestrem
Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí bude ve středu 3. prosince hostit Vánoční koncert orchestru Václava Hybše, jež se do Valašského Meziříčí vrací po několika letech. Hlavním a zajímavým hostem je zpěvačka a kytaristka, první dáma naší country hudby, Věra Martinová. Koncert začne tradičně úderem devatenácté hodiny.
Václav Hybš s orchestrem patří mezi jedny z neznámějších hudebních těles u nás i v zahraničí. Repertoár orchestru je mnohostranný od interpretace pop music přes swing až po lidovou hudbu a mezi nejoblíbenější pořady patří právě Vánoční koncerty, s nimiž putuje po celé republice už skoro čtyřicet let. Skladby z repertoárového listu připravuje vždy v aranžích jemu vlastních. V letošním roce je hlavním hostem koncertu zpěvačka a kytaristka Věra Martinová, u nás bezesporu nejlepší a nejznámější interpretka country hudby. Její vystoupení doplní čtveřice mladých, talentovaných zpěváků, kteří dostávají každoročně příležitost prožít s orchestrem Václava Hybše toto jedinečné vánoční turné.
Ve Valašském Meziříčí se tak představí Irena Kousalová, která s orchestrem zpívá od roku 2005 a vystupovala v muzikálech Miss Saigon, Pomáda či Bídníci. Dále zpěvačka skupiny ABBA Stars Martina Dolečková, Štěpán Růžička, jež hostuje s různými swingovými a tanečními orchestry a zpěvák a herec Filip Hořejš, známý ze seriálu GYMPL s. r. o.